NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aby som nezabudol. Z tých "normálne pozerateľných filmov" je fajn aj Coco Channel. :)
Klypso:
bravo, Nanking Nanking je neskutečná síla, v desítce mých nej.
"Pastelových barev není nikdy dost" (to se dá přirovnat k = ) "melodií není nikdy dost" (vkus v hudbě) = "Mám rád limonádu, co nejsladší!!! Čím sladší tím lepší!!!"...akorát nevim komu ten výrok nalepit na krk.
Imaginárium je docela fajn, ale nízký rozpočet a Gilliamova tradiční roztěkanost to srážejí do slušného nadprůměru.
Sweeney Todd se MI vůbedc nelíbil, ale na tuhle surrealistickou pohádku se celkem těším, stejně jako na Imaginarium Dr.Parnasse.
Todd byl hlavně mechanický vývar nejlepších Burtonových děl... a Alice vypadá z tohoto hlediska ještě hůř... snad překvapí aspoň vyprávěným.
todd bol hlavne pribehom a pesnickami zly, resp. velmi priemerny film
No, mě už Svině Todd přišel za hranou, tohle už je prostě moc.
Na "Alice In Wonderland" se těším pastelových barev a rozšklebených úsměvů není nikdy dost!!! :-)))
hm, tak opomenutí wrestlera je z mé strany trestuhodné... určitě jeden z největších zážitků roku :o(
AIW vypadá odporně jako málokterý film v poslední době... a to Burton patří mezi mé favority. Ale ten odporně pastelový maglajz už přesáhl hranici snesitelného kýče.
tento rok bude inak z hľadiska kontextu Avatara zaujímavé sledovať, ako dopadne Alica v krajine zázrakov.. Burton ten film odmietol robiť Cameronovými 3D kamerami, vyhlásil, že sú drahé a nešikovné a keď vraj skúsil vytvoriť 3D efekt až v postprodukcii po nakrútení normálnymi kamerami, nevidel v tom rozdiel.. Cameron to samozrejme okamžite skritizoval atď :)
Petrucci
Star Trek byl vynikající! :) Jinak mě ještě zajímají Answer Man a Paper Man... neviděli jste náhodou někdo? :)
Poslední rok dekády vždycky přišel z revolučními filmy, které naznačily cestu do dekády další.
ALIEN (1979)
PROPAST (1989)
MATRIX (1999)
AVATAR, STAR TREK (2009)
Loňský rok byl fakt excelentní, a to ještě pomíjím, že dva obrovští kandidáti mi utekli na festivalech, jedná se o Fish Tank a Bílou stuhu. :o)
Třeba BB byl hodně fajn, ale jako top film bych to taky nedal...
vike, 100% souhlas.
vike: no tak to by se dalo polemizovat.....
inak UP sa stal za tých pár mesiacov druhým najziskovejším filmom Pixaru (po Nemovi).. škoda, že najbližšie dva roky resp. tri filmy to vyzerá skôr zase na tie "detskejšie" filmy (a navyše 3 z 5 pripravovaných filmov budú pokračovania toy story, cars a monsters)..
V tom co se dostava k beznemu 'konzumentu' urcite urodnejsi/zajimavejsi nez ten hudebni...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek