Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stray: no, to bych spíš řekl, že Great southern tredkill je možná (v rámci Pantery) slabší album, ikdyž je na něm několik výborných kusů. Reinventig the steel považuju za skoro lepší (minimálně rovnocený) jak Vulgar display of power.
PinHead: To o těch můzách si opravdu myslím, ale ne po Far Beyond, ale po Vulgar (viz.recenze zítra)
Strašně se mi líbí všechny alba Pantery, krom těch glamových. Mám rád jak ječáky na CfH, tak i řvaní a groove riffy na Reinventing the Steel. O tom, že po Far beyond driven kapelu opustily můzy nemůže být ani řeč.
To tvrdnutí mi také vadilo (chtěl jsem další Kovboje -pochopitelně), dnes už ne. Miluju všechny alba. Dost rád mám i Damageplan.
Mne je ľúto že Anselmo zanechal po tomto albume tie svoje jačáky a na ďalších albumoch len rval
Ja mám práve že opačný názor, osobne sa mi to postupné pribúdanie tvrdosti v ich tvorbe veľmi pozdávalo. Hlavne album "Far Beyond Driven" považujem za mimoriadne vydarené.
Myslim že to najlepsie nas este len cakalo Vulgar a Trendkill su pre mna vrchol Pantery. Na Cowboys to Amselmo obcas este tahal do výšok co mi moc nerezalo.
Ano album ostré jako břitva. A taky asi to nejlepší. Bohužel postupným vývojem a honbou za extrémní tvrdostí se Pantera stala svou vlastní parodií!
super
recenze. Tohle album mi přinesl spolužák v prváku na střední škole. Pro mě to bylo jak zjevení. Novej perfektní zvuk. A Phill Anselmo k tomu. Začala nová éra. Jedna z mých nejoblíbenějších kapel.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Vložit diskusní příspěvek