Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stray: no, to bych spíš řekl, že Great southern tredkill je možná (v rámci Pantery) slabší album, ikdyž je na něm několik výborných kusů. Reinventig the steel považuju za skoro lepší (minimálně rovnocený) jak Vulgar display of power.
PinHead: To o těch můzách si opravdu myslím, ale ne po Far Beyond, ale po Vulgar (viz.recenze zítra)
Strašně se mi líbí všechny alba Pantery, krom těch glamových. Mám rád jak ječáky na CfH, tak i řvaní a groove riffy na Reinventing the Steel. O tom, že po Far beyond driven kapelu opustily můzy nemůže být ani řeč.
To tvrdnutí mi také vadilo (chtěl jsem další Kovboje -pochopitelně), dnes už ne. Miluju všechny alba. Dost rád mám i Damageplan.
Mne je ľúto že Anselmo zanechal po tomto albume tie svoje jačáky a na ďalších albumoch len rval
Ja mám práve že opačný názor, osobne sa mi to postupné pribúdanie tvrdosti v ich tvorbe veľmi pozdávalo. Hlavne album "Far Beyond Driven" považujem za mimoriadne vydarené.
Myslim že to najlepsie nas este len cakalo Vulgar a Trendkill su pre mna vrchol Pantery. Na Cowboys to Amselmo obcas este tahal do výšok co mi moc nerezalo.
Ano album ostré jako břitva. A taky asi to nejlepší. Bohužel postupným vývojem a honbou za extrémní tvrdostí se Pantera stala svou vlastní parodií!
super
recenze. Tohle album mi přinesl spolužák v prváku na střední škole. Pro mě to bylo jak zjevení. Novej perfektní zvuk. A Phill Anselmo k tomu. Začala nová éra. Jedna z mých nejoblíbenějších kapel.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Vložit diskusní příspěvek