OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já myslim ale, že to takhle neni. Z toho šišlání zase až tak se neklátim, ne že by mi to dvakrát vadilo. Album se povedlo, na vrcholku Watersových záseků hoi tedy nemam, ale fajn se to poslouchá. Obecně na tyhle komerční věci moc nejsem, ale tohle je příjemná věc a svýho času jsem to poslouchal často.
Jenom prostě když už se tady otevřela debata, co se teď uzavírá (debaty se přeci nedají uzavírat, mimochodem!!!, nebo jo? Pokud tedy zrovna jeden nechce mít poslední slovo), prostě debata na téma šišlání a okatě se to snaží omluvit mikrofonem, však ono to nakonec vychází nastejno, i kdyby to ten mikrofon byl (jakože asi neni).
Myslim si ale, a možná mě to taky přivedlo k tomu si prostě trochu rejpnout, myslim si, že Waters má v současný době peška. Jasně, nahrál (i) hromadu šrotu. A dostal se do pozice, kdy se v dobré společnosti jaksi nehodí standardní Annihilator vychválit. Pročež s recenzí jako takovou nemam problém, jen mezi řádky čtu jistý manipulativní nádech. A zdá se mi, že tohle album se vyzdvihlo na úplný vrchol proto, že je ODLIŠNÉ, přičemž jeho vytažením nahoru se tak nějak tiše, ale viditelně rovnou ten zbytek kamsi stlačí. Však se to od nás čeká, že.
Celkem mi mrzí zamítavé názory fans na tohle album (a na to "šišlání" :-) ), protože si myslim ( i po sedmnácti letech), že se právě zde podařilo Watersovi sestavit opravdu silnou sbírku songů, které se dobře poslouchají. Je to pro mě i po tak dlouhé době velké překvapení. Asi to mám trochu jinak. :-) ("Phoenix Rising", "Sounds Good To Me", "Knights Jumps Queen", "The Edge" a titulní jsou prostě lahůdky).
hmm... tak tuhle verzi neznám. Pravda prostě je, a tím tuto plodnou a přínosnou diskuzi můžeme myslím uzavřít :-), že ať už se hudba samotná na téhle desce někomu líbí, nebo ne, z příšerného zpěvu (a důvod je podružný) může být nadšený fakt málokdo. Přiznám se, že kdysi mi to nevadilo tak, jako když jsem si to včera po x letech zase pustil.
seventh - [24.5.2010 18:55]
pravda, zni to jinak. Ale to jeste neznamena, ze studiovka byla vytvorena v alkoholovem rausi, kdy bylo Jeffovi po par panacich vsechno jedno(muj zdroj= donedavna oficialni webovky, ktere jsou ted zmeneny byl, ze kvuli Aaaronove "sislani" zkouseli "dozens of microphones", ale zadny proste nevyhovoval).
Zkuseny logoped by tuhle vadu dokazal odstranit za max. pul roku :o)
DW: na tom určitě něco bude. Waters pokud vím tehdy chlastal první ligu a pochybuju, že na tom byli ostatní nějak výrazně jinak. No a po pár panácích je hezký všechno :-)
Nechtěl jsem opět odstartovat dávno uzavřenou debatu, jenom říkám, že by bylo fajn, kdyby si to kluci šli po letech přezpívat, pokud tehdy měli nějakej kix, to je všechno. To, že to Waters pustil je trochu divný, ale třeba byli kluci tenkrát trochu v toxickym rauši a všechno odpovídali "oukej". Kdo ví jak to tehdy bylo..
... a pro Girga taky asi
Tak ještě jednou speciálně pro Imothepa: http://www.linkon.cz/3azw8 - tohle podle mě rozhodně není "fet the world on fire", podle tebe jo? Stejně jako tohle: http://www.linkon.cz/zkb25 určitě není žádný "fun palaf".
V Satalicích taky nevěříme na mikrofony. Jako možný je všecko. Možný je, že to jeden nahraje skvěle a omylem smíchá pozpátku.
Možný taky je postavit tohle (odlišný) album jaksi stranou a úmyslně do protikladu proti pozdější tvorbě, jelikož dnešní móda velí pozdější tvorbu shodit prostě od boku, automaticky, Waters je jedinec dávno upadlej v nemilost. A k tomu se hodí „dobarvit“ obraz výjimečnýho zpěváka (však později takovej už nebyl, tenhle se k tomu možná nachomejt jen náhodou, žejo).
Rozdíl mezi mikrofony a autentickym šišlánim je zdánlivě velkej. V prvním případě je všecko OK a pak to shodí technickej problém. Ve druhym je to problém, řekněme, „z podstaty, z principu“.
Ve skutečnosti to ale až takovej rozdíl neni. Jestli to fakt udělala technika, proč to tak Waters pustil? Že něco není v pořádku, to přeci muselo bejt jasný záhy, ne až po nazpívání celýho alba. A jestli to přesto pustil, ať už z jakýhokoliv důvodu, není to taky chyba „z principu“? Mi to vychází dost nastejno.
A proč vlastně ostatní kapely nešišlaj, to tenkrát byli tihle jediní, co se s tím museli poprat?
...vždyť celý ten vokál tam něja šustí...já se taky přikláním k verzi s mikrofonama.
Tento album nepocuvam z pochopitelnych dovodov - chyba tam thrash. Ale to neznamena ze je zly. Nepochopitelne ostava pre mna, preco je tento spevak taky oblubeny? Šušlanie považujete za ozdobu power metalu?Je to az smiesno-tragicke.
Co si poslechnout Frostovy SPEED (1999)? To by mohlo spor stran šišlání rozetnout. Už si tu desku nepamatuju. Ve své době mě totiž moc nezaujala.
nevěříš povídačkám? já teda nevím, jestli zrovna Aaron skutečně nešišlá, ale v protools to dělal jeden (tuším) hall, přestě tohle... mám i důkaz:) ale to není na debatu sem:)
Stray - [23.5.2010 19:50] ja bych nerekl, ze by Pharr byl spatnej zpevak. Naopak by me zajimal STWOF nazpivanej prave od nej. Mozna by zmizelo sislani(protoze ja tem alibistickym povidackam o spatny mikrofonech proste neverim, Aaron si normalne slape na jazyk) a Aaronuv celkove trochu afektovanejsi a prehravanej projev = mozna to, co odradilo vetsinu lidi vic nez samotnej material, kterej je skvelej a nabizi jednak dosazenej technickej standart kapely, ale i dale zkoumane obzory(a ne za kazdou cenu). Proste vyvoj Annihilatoru slusel.
Mně vždycky přišlo, že nejlíp nazpívanou fošnou je Carnival Diablos. Naopak vůbec jsem nepochopil kult Randyho Rampage, je to hrůza.
Také si myslím, že Waters byl vždycky pro Annihilator nejlepší zpěvák. Skvělá barva hlasu.
Nn podle mě byl nejlepší zpěvák Annihilator vždycky Waters.
DW: Přesně tak, Randall je jedinek člověk, co byl u ANNIHILATORU za mikrofonem a ozajstně zpíval, jinak u ostatních je to jenom takovej trochu nasranej přednes, co k riffům zapadá. :-) Jak je Never výtečná, tak jePharr absolutně špatnej zpěvák, to samé ta Vaše Alice...výborné songy - první tři a poslední, suprová watersova kytara, geniální sound (ta akustika - fantazie), ale zpěvák typu Rampagea je na vyhazov, proto byli klasičtí ANNIH u mne vždy až daleko za Overkillem, Testamentem, Megadethem a Anthraxem. Set The World On Fire je vyjímka, která se slavnějším kapelám alespoň dokáže přiblížit. Všechno prosím brát jako můj osobní názor, nikoliv jako jasnou věc. Tak to vidím...
Alice In Hell je ještě trochu jinej kalibr než Set, kult největší, s tim souhlasim.
seventh: Ale zákulisní pravda je přece úplně nepodstatná. Ozývá se od zpěváka na nahrávce výslovnost podobná šišlání, nebo ne? Tak ať si to přetočí když nechce, aby si z něj lidi dělali prdel. A rovnou v kapele může zůstat, aspoň budou mít Annihilator zase zpěváka.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek