OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
troska navrat ku korenom a urcite vynikajuci album
Soul of a New Machine
Bude recenze, popř. kdy na Soul of a New Machine? Tuším, že byla původně napsaná v kalendáři na sobotu, 13.2,.a byl jsem na ni dost zvědavý :)
Že by bol Hoglanov rukopis na tejto nahrávke nejako extra počuteľný si nemyslím, skôr len dobre naskočil na miesto Raya a drží ním vytýčenú líniu.
FF mám rád, ale ich najnovšie CD nepatrí medzi najlepšie. V hudbe si všímam ako prvé bubny, a na tomto albume si nemôžem pomôct......ako keby som taký štýl už kdesi počul :-)). Polopate napísané - rukopis Gena je nezmazateľný, ako keby som počul trebárs Zimmers Hole alebo SYL (čo sa bubnov týka, resp. techniky hrania )
dreckus - [13.2.2010 19:31]
S mesu souhlas... jinak bych zminil spise par producentu a MTV nez Panteru a MH :-)
nevim jak na tech predchozich dvouch deskach (uz si je nepamatuju :), ale predtim nikdy takhle okate nevykradali prave riffy a zvuk, se kterym jednoznacne prisli meshuggah pred 15 lety (a dnes to kopiruje kazda debilni "strasna naslapana" kapela)
jestli to tam neslysis a prijde ti to jako typicti stari FF, tak se asi dal nemame o cem bavit :)
dreckus - [12.2.2010 20:24]
tak sluselo by se, kdyby se Cazares a FF obecne, jakozto pionyri, snazili ten styl vic posunout dal, ale nazvat to kopirovanim nekoho je blbost, kdyz to sami vymysleli, maximalne se opakuji dejme tomu...
radalf: to neni pravda :) slo o celkovej chladnej, odlistenej a sterilni zvuk.. uz soul of a new machine bylo zjeveni, nemluve o naslednych remixech (to u tehdy jeste u echt (death) metalovejch kapel nebylo vubec zvykem) (debut byl vic death nez thrash)
na 2cd reissue demanufacture nejakej novinar vzpomina na 90s a rika, ze FF, Vulgar Display (Pantera) a Burn My Eyes (MH) zmenily naprosto tvar extremniho (thrash) metalu v te dobe, s cimz se da jedine souhlasit.. akorat bych jednim dechem priradil jeste None+DEI od Meshuggah
@ vike: Na tom není co k vysvětlování, prostě jsem to tak měl. Nevím proč a neřeším to. Zezačátku mě to moc nebralo, pak se mi to začlo líbit.
Každý je jiný a tak na tom podle mého není nic překvapivého. :-)
tu dobu jsem nestihl a tak mě FF jednoduše nebaví... ani Demanufacture; když chci industrial metal, pustím si spíš něco od Broadricka...
tak u FF byla prelomova invence hlavne to, ze zkombinovali ciste vokaly s growlem.. skoro boli, kdyz si pripustime, ze tohle nekdy bylo invencni:)
no, jediny s cim souhlasim, ze to je nejlepsi deska od obsolete (to mezitim bylo extremne zoufaly)
ale i tak nuda - je legracni slyset FF (kdysi pionyry spolu s meshuggah), jak dnes jen tupe kopiruji vsechny zasekavaci meshu-klony :))
Já mám jasno v tom že Mechanize je nejlepší album od dvojky Demanufacture/Obsolete. Digimortal už byl vyčpělej, Archetype dobrej ale rychle oposlouchatelnej návrat, Transgression absolutní tragedie od nápadů, zvuku...to byla hrozná sračka....Mechanize drtí brutálně, trochu mi to připomíná situaci kdy Hoglan nastoupil k Testament a vznikla z toho podobně laděná deska, někdy určitě až křečovitější snaha znít tvrdě se ukazuje i tady. Vyhodil bych oxidizer a úplně beznápadové intro Metallic Division...Jinak jsem moc spokojenej.
Zmínil bych nádherně udělanej digi balíček, pokud budete kupovat určitě si přidejte těch padesát kaček:)
danke :-)
konkrétně v mém případě se mi to líbí patrně i díky tomu, že FF hezkých pár let drželi hubu a naposledy jsem slyšel před osmi lety Digimortal. Takže i když je to recyklát, nepřijde mi to a hlavně to nemám potřebu řešit tak v kontextu. Naproti tomu k té nové Katatonii jsem si nenašel cestu za žádnou cestu, asi protože těch recyklací bylo za poslední roky přeci jen dost.) Říkej tomu třeba "syndrom odpočinutého ucha":))
Radalf : to ale ja nepopiram, jen se ptam, jestli je v tom fakt hlavne ta nostalgie/sympatie, protoze rada z vas ma dost slusny zaber a holduje i 'neordinerni' rytmum :-)
vike, na objevování tam není nic. Ale má to drajv jak prase a je to dobrá mašina,a některým (například občas mě) to stačí.
sicky : nedelej z toho drama, mne to fakt zajima, treba jsem vul a zbytecne si to komplikuju :-) subjektivni pocity jsou jasne, stejne jako sympatie/antipatie atp...
a jéje, voda na vikoušův mlýn
To ses 4 poslechy presvedcoval nebo cekal az co na to mistni minkotvorni nebo sis pred 5. umyl usi? :-)
Sorry, nic osobniho, ja jsem polohluchy drevo, tak mi asi nedochazi, co je na te xkrat ohrane FF sablone a naprosto primocare hudbe k objevovavni na x poslechu...
Ted mne napadlo, ze bych si to mohl pustit pozpatku...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek