Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hanry
Áno
Imhotep tak dík za info ) .. jiank Gillen zemřel na AIDS, ne ?
Áno, na tom bonusovom disku je verzia s Gillenom. A na oficiálnej verzii s Martinom zostal jeho hlas zaznamenaný iba ako smiech v songu Nightmare.
vike
jasne - slavne vanocni album :o)
Iveta Bartošová ?
david.ch - [11.1.2014 20:39]
Ray tu desku(tusim az na jeden val) nazpival, ale na posledni chvili doslo prezpivani T. Martinem. Bootleg s Rayovou verzi koluje cele roky po internetu(bez problemu dostupny).
A tusim v roce 2010 doslo k reedici Eternal Idol s bonusovym diskem, na kterem je hadej co? :o)
No, právě Ray Gillen byl na Seven Star Tour vynikající. Vlastně škoda, že The Eternal idol nenazpíval. Mohla to být zajímavá kombinace.
http://www.youtube.com/watch?v=n6-KB3BoqZs
Dagon - [11.1.2014 11:35]
pravda, nicmene tenhle spada i do jine kategorie "NAJ": pravdepodobne nejhur odezpivany koncert BS, ktery je zaznamenany. Glennovy problemy byly znamy a nedlouho po zacatku tour se poroucel.
Čo sa týka raritných koncertov, tak tento považujem za úplne naj. Celá show z Detroitu 22.3.1986 s Glennom Hughesom. Koncert je o to raritnejší, že Hughes odspieval so Sabatmi iba 9 koncertov, kým bol nahradený Ray Gillenom
http://www.youtube.com/watch?v=9U2BeC3nN1U
ward a martin spolu? To som nevedel! :O
Hanry
Tak ono to bylo kratsi Jihoamericke turne v ramci tamni verze Monsters Of Rock, po kterem nasledovaly jeste 3 koncerty, ktere zrejme kopirovaly rozpis. Kiss byli headliner(casy se proste meni a na zasluhy se v takovychto pripadech nehraje), krom toho tam tusim hrali mj. i Slayer a Suicidal Tendencies.
jetě koncert trvajíci 1:30 bych teda chtěl zažít, jako na té nahrávce.
Hlavně je zajímavé to pozadí s nápisem "KISS" a pod ním hrajou Black Sabbath :D
Taky zajímavá sestava! Martin, Iommi, Butler, Ward!
http://www.youtube.com/watch?v=adrVe0foT4A
<3
http://www.youtube.com/watch?v=93A-zW1B6ok
mne sa 13 paci a to tak, ze fest.. so sebavykradanim uplne suhlasim:)
No, kdyby 13 nebyla, nic by se nestalo. Je to příliš okaté sebevykrádání, myslím:-))
13 urcite nie je zbytocna blbost, myslim:)
Cross Purposes je absolutny album.. Back From Eden, I Witness a Immaculate Deception s neprekonatelnym Martinom..
Túto dosku i koncert velmi mozem :) Dying For Love a Hand That Rocks The Cradle sú famozne skladby :)
Tak tohle je nádherná deska! Kde se hrabou zbytečné blbosti typu 13:-))
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek