THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pondelok, 19. 1 2015 na STV1 ide film John Raabe
Viem, ze nic neviem.
Veľmi zaujímavý dokument...
Japonska analyza fotografickeho materialu z Nankingu:
http://www.sdh-fact.com/CL02_1/26_S4.pdf
doplním
...mal som na mysli Nemeckú (nie Telgárt).
-
Áno, myslím, že tieto udalosti okupácie Číny, Kórea nie sú dostatočne v našich končinách známe. Snáď aj z toho dôvodu, že akoby v našom území bol niektorý extrém pre nás prijateľnejší. Nakoniec Japonsko aj so svojimi pozostatkami monarchie a nacionalizmu je náš "spojenec" a prečo tie veci rozpitvávať :- Berte to ako ironickú poznámku. :-) Môžte si o tom mysleiť čo chcete. Podľa môjho názoru nacionalizmus a akási názorová či etnická nadradenosť spôsobuje brutalitu podstatne vyššiu ako ideologické vojny. V záujme európskej integrácie zabudneme na nacionalistické, antisemitské tendencie v Pobaltí a na Ukrajine a Usatšovské besnenie v na Balkáne, zabudneme na Volyńskú rezňu, popravy židov a boľševikov na Ukrajine či politické čistky v Talianksu, Španielsku alebo na vyčíňanie trebárs gardistov a ľudákov na Slovensku (Kľak, Telgárt...), a budeme linčovať partizánov (aj toto je téma- navrhoval by som to lepšie zdokumentovať vojnové zločiny spáchané partizánmi na Slovensku). Mám pocit, akoby dnes boli dostupné len publikácie disidentov a rôznych myšlienkovo prechodných autorov. Samozrejme ich publikácie sú hodnotné, no nie so všetkým by som súhlasil ako to podávajú a závermi, niektorých by som považoval za ideologických akrobatov. No nakoniec si myslím, že toto nie je vhodné miesto na ideologické debaty. Nakoniec mám radšej metal, hoc aj mnohé kapely popíšu lepšie historické udalosti ako Snyder či Irwing. Napríklad u nás Argema či v UK Iron Maiden :-D
v Pondelok 17. 2. 2014 o 20:25 na STV1 ide film "John Rabe", odporúčam.
ono to bude asi tým, že Nanking sa premenoval na Nanjing až po vojne...
a) neviem preco sa vsade pouziva 'nanking', ked oficialne pouzivany prepis je 'nanjing';
b) kniha je teda otrasna, nedokazal som ju precitat;
c) filmy boli 2; jeden 'nanking!nanking!' som nevidel, ale druhy (meno si nepamatam) som videl a bol slaby.
zs = zvlastny server?
ozzy dostal na jare opet mamuti pridel vtipne cajove kasicky pro prvni stupen zs?
no ty by si sa mal teda
no ty by si sa mal teda
Martin L. - [3.4.2010 17:34]
To aby sa normálne jeden hanbil za to, že je človek, čo? :(
nevim jak vypadaji ostatni filmy, ale smutne proslaveny Men behind the sun (http://en.wikipedia.org/wiki/Men_Behind_The_Sun), ktery sice primo nepojednava o Nankingu, ale vykresluje prakticky podobne tema, je teda hodne silny kafe..
akorat je to pak spis uz jen samoucelna a popisna prehlidka extremniho sadismu
Asi radšej nechcem vedieť, koľko páchateľov tohoto, ani neviem ako to nazvať, lebo zločin je na to veľmi mierny výraz, bolo potrestaných, lebo by som sa zbytočne nasr...dil.
http://img40.imageshack.us/img40/2818/nanking.jpg
http://www.nanking-massacre.com/Photo_pictures_Gallery_exhibition.html
uff
Mimochodem, kniha u nás vyšla poprvé v roce 1998. Po shlédnutí filmu Nanking! Nanking! musím říci, že ač ten je dostatečně mrazivý, ani náhodou nedosahuje brutality popisované v knize: závody v sekání hlav, ženám po znásilnění vráželi Japončíci mezi nohy větve nebo je od spodu rozpárali, uřezávali jim ňadra, znásilňovali děti i babičky.
Byl jsem v muzeu Masakru v Nankingu a musim rict, ze je to neskutecny emocionalni zazitek srovnatelny s Osvetimi. I kdyz je zvlastni, ze to tam spise zasahne Evropany nez Cinany. Kazdopadne knizka Iris Changove je dost drsna, trefna a stoji za precteni. Jeste bych doporucil The Good Man of Nanking od Johna Rabe.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek