Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Miluju deadmenna!!!!
to ano, tam pojdem urcite, ale doma je doma :)
Nova Rock - 30 minút z Bratislavy :o)
dobre, ale v ramci posledneho turne :P
boli ;o)
kukam datum v sparku, 25.11.2009 :D fakt su rychli :D a Rammsteini tiez, ze obiehaju okolie tak casto, hlavne, ze u nas neboli este!
dudri>> ve sparku? vždyť ten koncert byl teďka v sobotu....to jsem nevěděl, že jsou tak rychlí :)
dudri - [18.3.2010 11:46] : jak je to mozne, vzdy jakesi peny prej vystrikali dost - by snad melo melo stacit ne.
Potklad
Potklad se odvozený od slova pot = potit se. A zbytek slova klad = pozitivum. Takže význam je něco jako úspěšně se vypotit :-)
v sparku si "pochvalovali" nedostatocne nasadenie kapely, co s tym? :D
ono sa uz aj koncerdy recenzuruju? :O
já tomu nerozumím, nevím co je potklad :(
Teatmanne, co ty na to?
Myslím si, že ten, kdo psal tuto recenzi, nezaujal objektivní stanovisko a navíc, si nezjistil potřebná data, jako potklady...
Škoda...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek