Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:-) Prostě volove, že jo?
Ma to hnusny obal, takze si to nepustim :-)
môj pohľad na novinku:
http://www.mortemzine.net/show.php?id=3648
MERCYFUL FATE 1984 revival, příjemně se to poslouchá, ale nic víc, nic míň.
Tak to sa tesim, lebo nove veci sa mi tiez pacia dost.
Novinka mě připadne jako to nejlepší z nové old éry. Baví mě. Dokonce i ty falešný zpěvy. :-)
Tak to je super.
Nemôžem si pomôcť, ale mňa nový DARKTHRONE neskutočne baví. CD točím v prehrávači neustále
Nemôžem si pomôcť, ale mňa nový DARKTHRONE neskutočne baví. CD točím v prehrávači neustále
Ako to dopadlo?
Tak, CD je konečne doma, dnes plánujem stráviť večer s Fenrizom
Too old, too cold.....
To fakt? To som rad, lebo ta piesen (ako asi jedina zverejnena) sa mi vobec nepacila.
Underground resistence je po foad asi nejposlouchatelnější z těch posledních desek ovšem 14ti minutová Leave No Cross Unturned ostartovaná heavy jódlováním a obsahující cca 3 rify to je čirá tortura
Novinka se mi zatím zdá o hodně lepší než předchozí tři alba. Pokud ovšem někdo naivně čeká nějaký návrat k jejich klasickému stylu, bude samozřejmě zklamaný.
Mám rád všechna období! Skvělá kapela!
Musím si DT projet pořádně znovu, protože dosud mám pocit, že od Ravishing Grimness je to naprostá zbytečnost... na druhou stranu si jich cením, že se netváří jako nejzlejší blackoví čarodějové a jedou si svůj "přiblblbý black střihu 80" a nikoho s tím neserou... nasrali by akorát mě, kdybych za RG+další vysolil pět stovek...
... každopádně jsou to sympaťáci...
Darkthrone sa už v 96 vyrovnali s tým, že sú legendou a tiež to začali brať s nadhľadom, opustili bm klišé... teraz je to návrat ku koreňom pravého metalu, nostalgia :)
To bylo s nadsázkou samo, chtel jsem říct, že se darkhrone s roli bm legend vyrovnávají s šarmem a nadhledem a že je to fajn
Metal je aj o zabave. a mna bavia.. Ale jasne, ze black metalom by to nenazyval.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek