k.eight.a - [10.6.2013 21:32]

RHCP: ja se nehadam, pravdu rict zrovna u tehle desky u nekterych skladeb(je to tam zvukove kazdej pes jina ves) premyslim, jestli ta prehnana komprimace nebyla primo zamer.

add Geezer: Staci si sjet trochu dolu a mame tu roky 1997 - "lezata osmicka" a tam je opet kdo? :o)

k.eight.a - [10.6.2013 21:32]

RHCP: ja se nehadam, pravdu rict zrovna u tehle desky u nekterych skladeb(je to tam zvukove kazdej pes jina ves) premyslim, jestli ta prehnana komprimace nebyla primo zamer.

add Geezer: Staci si sjet trochu dolu a mame tu roky 1997 - "lezata osmicka" a tam je opet kdo? :o)

je to prostě kalkulek, podbízení a dobře odvedená robota, ale prostě se to dobře poslouchá :)

(a to sem zapřísáhlej Dio-Martinovec :)

Rubin - speciálně zkurveno pro vinyl :)
13 - nic jsem nečekal, ukázky nezní špatně.

@ Imothep: Tak si pořádně poslechni skladbu Otherside, tam je zkreslení asi nejvíc do uší bijící. Samotná nahrávka je v pořádku, ale v post produkcí jí uškodili.
Mimochodem, co se ti nezdá na informaci o členství Geezera v Sabbath v půli devadesátých let? Byl v BS od prosince 1990 do podzimu 1994. Poté pokračoval v Ozzyho sólo bandu.
http://www.black-sabbath.com/theband/timeline/

Dalas - [10.6.2013 19:50]

Ale jo, to je dost mozny(tuhle desku jsem nikdy nezkoumal o kolik je pretlacena), v te dobe se zacal lamat ten "trend" cim hlasiteji - tim lip.
Ale jinak mi produkce(vyvazenost nastroju, jejich zvuk, aranze, mix) prijdou naprosto v poradku, jakoby to prava ani nebyla ta typicka Rubinovska prace.

Co jsem tak různě slyšel a četl, tak zrovna Californication je dáváno jako příklad naprosto zmršeného masteringu.

Marigold - [10.6.2013 13:50]: nechci nijak shazovat Karluv rozhled, recenze je v podstate napsana dobre, nicmene pan mistama taky pekne placa, namatkou:
"V roce 1995 pak kapelu opustil i basák Geezer Buttler, který se s kytaristou Tomy Iommim (ten vlastní práva na jméno kapely) v letech 2006 - 2010 znovu potkal v projektu Heaven & Hell." . . . tak kdyz uz chci takovou nepodstatnou informaci natahnout clanek, tak si aspon zjistim dostupna fakta.
"Jsou to právě jeho možná až zbytečně maskulinní bicí, které trochu vybočují z proklamovaného návratu ke zvuku „starých dobrých" Black Sabbath (k němuž patřil i jazzovější, minimalističtější styl Warda.)" . . . . neprijde mi, ze by Wilk jakkoliv vybocoval, drzi se prave dost pri zemi(neco spis byl drzen, ale to se dalo cekat) . . . tu druhou poznamku o minimalismu a jazzu v souvislosti s Wardem radsi nebudu vubec komentovat :o)

k.eight.a - [10.6.2013 14:07]: R. Rubin a jeho pretlacene produkce, kde chybi baskytara jsou zname, ale zrovna na Californication neshledavam nic v neporadku.

Rick Rubin je samozřejmě kapitola sama pro sebe:-)

Žádný propadák to sice není, ale mohlo to dopadnout i líp. Návrat ke stylu prvních čtyř alb se jim víceméně povedl, ale chtělo by to o trochu výraznější skladby. Zvuk mohl být samozřejmě lepší, ale taky to není vyložená katastrofa.

viz MoRt8 - žádný zázrak to samozřejmě není, ale poslouchá se to zatím celkem fajn, nemám s tím problém... jinak je celkem prdel pustit si planet caravan a potom zeitgeist :)

Zvuk na "13" podle mého není vůbec žádná katastrofa, to ani náhodou... Ale jistá "plochost" a absence dynamiky se mu upřít nedá. Kdyby mělo takový zvuk Death Magnetic, možná by nevzniklo tolik modifikací postavených na souborech Guitar Hero 3. :-))

Neslyšel jsem, nebudu vám oponovat :o)

... edit ...

@ MoRt8: Výstižná sumarizace!

@ Výstižná sumarizace. ;-)
@ Marigold: Tento dojem jsem získal z přečtení jeho recenze. Je mi docela jedno jaký má nebo nemá kredit. BS jsou má #1, tedy fanouškem jsem a to hodně velkým, ale ne zaslepeným a nekritickým. Jeho recenze vyznívá celkem zaslepeně a nekriticky, kvůli 3/4 reunionu... Obzvlášť postřehy ohledně Rubina a zvuku jsou mírně řečeno ulítlé.
Rubin sice produkoval obrovské množství komerčně úspěšných alb, ale hned k tomu je třeba dodat, že zvuk u valné většiny mohl být mnohem lepší nebýt právě jeho. Nejzářnější přiklady jsou alba Californication a Death Magnetic, nicméně ta rozhodně nejsou osamocená v tom zvukovém mrzačení za kterým tento věhlasný producent stojí.

Což ale nemění nic na tom, že to album poměrně dost přecenil. Podle mě na něm jsou na něm nejzajímavější okolnosti vzniku, hudba jako taková už tolik ne. Pár dobrej kousků se tam najde, ale jinak je to rutina. Deska nahraná z musu.

Označit Karla Veselého za fanouška Black Sabbath je samozřejmě blbost, je to spíš člověk, který je respektuje a aniž bych chtěl kohokoli urazit, má v historii moderní hudby větší rozhled než celé tohle fórum dohromady.

Tohle je hlavně příklad alba, u kterýho je už před vydáním jasný, že reakce na to půjdou z extrému do extrému. Za sebe po pár posleších říkám, že si tím Sabati rozhodně žádnou ostudu nedělaj. Je to utahaný a dusný, má to tam ten feeling. Není to klenot jejich diskografie, ale rozhodně to není průser.

Souhlas s Demonickem, ta recenze na aktuálně je nádherným případem jak se recenzent fanoušek nechal zblbnout tím megahypem od 11.11.2011. Ačkoliv si nemyslím že by nahrávka byla vyloženě špatná jako recenzent na mém odkazu níže, tak ani není důvod k jásotu. Tony Iommi prakticky na všech předchozích nahrávkách přišel s lepšími riffy, než zde i když to žádná bída není.

Your pain, my pleasure !