THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Napsals to skvěle, ostatně jako vždy:) Opatřím si to! Z těch (relativně) novějších alb od Necrodeath mohu doporučit jejich comebackovku - Mater of All Evil.
fajn recka uz od tebe, hehe, způsob používání kotlíku jako Varg :-D
Novinkový albáč The 7 Deadly Sins (2014) od talianskych archiválií Necrodeath , ktorí tu sú s nami už od roku 1985 je viac než skvelý. Priznám sa, v osemdesiatkach ich Into the Macabre (1987) prehučal cez moj magýč expresne a nezanechal hlbokú stopu. Ani som nevedel, že fungujú. Povodný člen ,mimo iné ex-SADIST, je len jeden, avšak súčasný lineup je vo výbornej kondícií.
Blackened thrashing osemdesiatkového strihu je silne postihnutý adrenalínom. Mám pocit ako keby sa zrazili SARCOFAGO, TÖRR a SODOM okorenený akože ináč Reign in blood. Vokalista jenou nohou v čiernočiernom pekle si može podať labku s takými SADUS alebo WEHRMACHT, ku ktorým má hodne blízko. Bicista exSADIST si umne poskladal biciu súpravu a ten interesantný tympánik dodáva jeho výbuchom istú nonšalantnosť. Trochu to odkazuje na Samsonovu biciu súpravu z nahrávky Go and Live ... Stay and Die (VENDETTA/DE). Sýta gitarová zvukomaľba plne odkazuje na to nejlepšie z tradícií keď metal vládol svetu. Zvuk sa mi javí ako všeličo iné, len nie digitál. Zvukár nahrávky mi to ale nepotvrdil, lebo nezdvíhal telefón, špagetožrút akýsi…
Myslím, že album može pokojne vyzvať na súboj posledných overkillov či warbringerov, dokonca ponúka mimo energie aj niečo navrch. Suma sumárum, tento kotlíkový guláš namiešaný z osemdesiatok mi extrémne pochutnal. Skúste aj vy, keď nepochutí, kľudne ho vylejte do kanálu a kotlík možete použiť trebárs ako Varg Vikernes (BURZUM). Len pozor, aby ste potom nevypadali ako pakovia ...
:-)
Vďaka za upozornenie...
hrubka
malá hrubka: nepríjemným prekvapenÝm
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek