INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nahypovana mrdka - na nosicich i v mozkovnach...
no já byl nejdřív velmi spokojený, ale teda je pravda, že ten rozhovor dal mému nadšení dost hořkou pachuť.. ale pořád si myslím, že songy jako Firmament, Epiphany nebo Swallowed by the Earth jsou vynikajici
myslim, ze nie - album sme mali napocuvany este pred uskutocnenim rozhovoru a to, ze nas teda vobec neoslnil, bolo jasne uz vtedy :) niektore odpovede to len vysperkovali
mně by zajímalo, jestli by třeba Klypso nebo Thorn hodnotili výš (aspoň o něco málo), kdyby neznali odpovědi na rozhovor, nečetli velkohubá prohlášení apod...:)
the ocean byli nudni k uzoufani uz na minulych albech.. ze je jejich mastermind velkohubej blbecek tak jaksi pekne dokresluje celkovy obraz
dobrý rozhovor, hlavne teda kladené otázky :-)
I can tell you what I've seen
I can no longer believe
I can't tell you how I feel
I do no longer believe
tak lyricky to nic zvlastniho neni rozhodne... to uz se mi daleko vic libi celkova koncepce nez samotne texty. A jedina vec, s kterou fakt souhlasim stran rozhovoru, je zaverecna hlaska o snaze nabidnout fakt luxusni baleni, kdyz si kapela preje svuj nosic v roce 2010 opravdu prodat... :) tam je ta prace opravdu videt, sakrys, uz se na to fetisisticky tesim:)
mna v kontexte rozhovoru celkom prekvapila banalita a "popisnost" textov - cakal som viac
kym hrali poriadny metal, tak to bolo viacmenej jedno, ale ked sa snazia, aby im bolo rozumiet kazde slovo a este to zdoraznuju v rozhovoroch, tak to problem aasi trochu je.
takže nejen mrdka hudebně ale i názorově
trym 100% souhlas
mně rozhovor utvrdil v tom, že muzikanti mají dělat hudbu a vědci vědu... zajímá mě hudební proces, proč jsou skladby zkomponované tak a ne jinak, jak jim to šlo ve studiu, jakým čelili problémům, ale určitě ne názory nějakého jouzy na křesťanství nebo filosofii. "Podněcujeme intelektuální debatu" zní neuvěřitelně velkohubě... teď jsem rád, že jsem si album poslechl a oblíbil předtím, než jsem si načítal rozhovory a blogy:)
Zklamání
Bez ohledu na to, že Heliocentric se mi nelíbí hudebně, Staps mě zklamal taky myšlenkově. Kritizovat křesťanství a nazývat je "zlem" je mimo mísu, ohánět se přitom víc jak 200 let mrtvým Kantem, který sám byl navíc křesťan a metafyzik par excellance, to je nehodné někoho, kdo se údajně filosofií zabývá deset let. Osvícenství je mrtvé nejméně sto let, osvícenský ateistický universalismus nám postavil koncentráky a gulagy a ten chlápek bude povídat, že prý křesťanství je zlo? Chabé. U grim a frostbitten válečníků bych to vůbec neřešil, ale u někoho, kdo se tváří jako intelektuál a opravdový umělec, mi to hýbe žlučí.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek