Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to tak. Novinka je moc příjemné překvapení!
Jojo, proti hudbě nic nemám, ale je celkem smutné, že taková kapela jako Soilwork si nedokáže zajistit solidní klip.
ale je to zatracená pecka, stejně jako Enemies :) to album se jim povedlo, a překonalo Living infinite s přehledem
Soilwork vydali nové video a docela jsem se zasmál :D
https://www.youtube.com/watch?v=kme-sxY2pAQ
Takovou amatérskou práci snad nemůžou myslet vážně :D
U mňa novinka po niekoľkých počúvnutiach stále rastie. Pre mňa solídny kúsok, o niečo lepší ako minulá megalomanská radovka "The Living Infinite".
Tak pecky ako napr. The Thrill alebo Let This River Flow z Panic osobne na novinke nenájdem ani pri najbujnejšej fantázii, nepomôžem si.
The Panic Broadcast - ešte s Wichersom. Inak aj pomerne dosť odpisovaný - Sworn... mi príde lepší, než novinka. Proste je málo chytľavá, návyková, slabé refrény, gitarové vyhrávky. Chlapi vedia hrať možno lepšie než v minulosti, ale na úkor chytľavosti. Môj názor.
a váš nejoblíbenější soilwork od roku 2010 ?
Zo začiatku ani mňa
The Ride Majestic
Čo ja viem, mňa to zatial až tak nechytilo.
Nový Soilwork je výborný.
Mňa novinka naopak chytilo. Každá skladba má svoje highlight momenty a celkovo nemám problém dať album na jeden "nádych" oproti TLI. Výborná práca.
novinku jsem neslysel celou, ale Miro má naprostou pravdu, ještě na albu Panic broadcast jsou tři čtyři pecky, ale od alba z roku 2007 to jde tezce z kopce
novinku jsem neslysel celou, ale Miro má naprostou pravdu, ještě na albu Panic broadcast jsou tři čtyři pecky, ale od alba z roku 2007 to jde tezce z kopce
novinku jsem neslysel celou, ale Miro má naprostou pravdu, ještě na albu Panic broadcast jsou tři čtyři pecky, ale od alba z roku 2007 to jde tezce z kopce
Novinka nič moc veru.
neviem, mne novinka nejako nešmakuje. kde su tie chytlave refreny a gitary ako do albumu Stabbing The Drama? Dovtedy to bolo, co skladba, to hit a teraz? Snazia sa sice hrat kombinovanejsie (na ukor priamociarosti a chytlavosti) ale nejake je to nemastne, neslane...
Zvláštní, mě třeba titulka, Death in General nebo Petrichor by Sulphur přijdou super. Naopak Enemies in Fidelity, All along echoing paths, Alight in the Aftermath mi přijdou o ničem... Prostě standardní album Soilwork, pár vynikajících skladeb, nějaká vata, taková lehce nadprůměrná věc.
Slyšeno celý album, prvních pět songů úplně o ničem (snaha o Soilwork hitovky- jedinej refrén se nechytá)..Zbytek je trochu zamotanější a promyšlenější, což beru, ale taky žádnej zázrak..uvidím po čase.
To zmiňovaný EPko bylo ale rozhodně silnější :-)
Meresz
No keď zoberieš v úvahy že posledný album bol dvojalbum, plus to EP. Srat na to. Som zvedav ako bude zniet cely album.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek