OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Scream je třetí album, co jsem od PM slyšel (hned jak vyšlo a asi o půlroku před Sin Decade). Jinak první jsem slyšel ty dvě klasiky 84, 87 - sice taky až někdy na začátku devadesátých let, ale zaujaly mě hodně ...mám za to, že Spooked a Pandemonium jsou dvě alba, která se těm dvěma z osmdesátek alespoň trochu přibližují... Jump The Gun také neni zlá, ta mě fascinuje, kam až lze ve zvukové naondulovanosti zajít. :-) A těší...
a do háje. Já měl na mysli STRIPPED, tu akusticnou nudu. Spooked je celkem OK, s tím souhlasím.
Jinak Scream je pro mě první album, co jsem kdy od PM slyšel, takže má automatickou výhodu, s tím si žádný racionální kontraargument neporadí :-)
Sin Decade jsem si dneska zopák, pravda, jedno z průměrnějších (na předešlá alba nemá), ale "Nightmare In The Neigbourhood" je super "hairy" vypalovačka jako od kapely z L.A., což mám rád. :-)
Spooked je silné album, spolu se Scream jsem ho dnes taky dal, hned po sobě, a Spooked se MI líbí trochu víc.
no jestli můžu i já přihodit svých pár drobných ... osobně doporučuju Scream (hlavně titulní střednětempá skladba neskutečně nakopává) - jak říká Stray, je hodně syrové, pro mě asi jejich nej album. Vynikající, i když zas úplně jinak, je i Future World. Hlavně titulní skladba je už dneska naprostá klasika. Co je zvláštní - do dneška se dá tahle skladba poslouchat bez ušklíbání, a to se o hardrockových osmdesátkových kapelách říct často věru nedá (nenávidím cokoliv, co smrdí hair rockem:-)). Doporučuju i Planet Panic, hodně ostrá jízda.
Slabší jsou podle mě třeba Sin-Decade a Spooked.
Ono Future World je klasika, ale já má od nich nejradši Red Hot And Heavy, Jump The Gun a Scream. Potom Future World, Sin Decade a Pandemonium. Spooked je lepší průměr. Carpe Diem, Anything Worth Overdoing, Planet Panic a Wake Up nejsou moc povedené.
Future world je jedine ,ktore sa mi dostalo asi pred 20 rokmi do pazurov, na mna vsak vtedy trosku popik :-)
Nemají slabé album. Dobré melodie jsou třeba i na Carpe Diem. Future World je ovšem klasika.
Carpe Diem, Wake Up a Stripped jsou asi nejslabší.
Skvělé jsou: Red Hot And Heavy 84, Future World 87, Jump The Gun 90, Sin decade 92, Scream 95, Spooked 97 a Pandemonium 2010...celkem dobré je i Planet Panic 2002. Já bych doporučoval první tři - to je metalová klasika, ale každej to vidí jinak. Jump The Gun je dost klávesový, hodně melodický, Sin Decade je hozený dost do americkýho hair metalovýho stylu - pro mě taky super, Scream je hodně syrové a přírodní v duchu postupujících devadesátých let, Spooked to samé, obě mají perfektní songy.
Predchadzajuci Wake up to the real world je tiez vynikajuci alebo Carpe diem ci prakticky vsetky ich albumy. Vyslovene prepadak nemaju.....
Musim řít že mě tahle skupina tímhle albem docela zaujala.Jaký jejich album vám připadá nejlepší?
Pandemonium
Tohle album se opravdu povedlo. Na poměry Pretty Maids je dost epické, ale naštěstí se nedotklo nudnosti power a speed metalu. Jsou to zkrátka pořád Pretty Maids, jak je mám rád. Dal bych taky devítku.
velmi povedené album, recencze přesně odpovídá obsahu desky, chvályhodné je, že si autor nehoní Ego....chválím proto oba počiny :-)
9/10, jo? jako je to fajn deska, par slusnych hitovek, zvukovy kabat od Hansena potesi, ale celkove nic, co by me sejmulo...ale tak at si na stary kolena uzijou jeste trochu popularitu :-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek