Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nová deska zase hněte kurva
je fakt, že si nic moc lepšího v žánru neumím představit... je to pekelná smršť
Pokud to zhodnotim rozumove tak je 10/10 asi opravdu hodne. Jenze, ja to zase vcera dal pri svem pulhodinovem vybehu a skoro cely jsem to odzpival s nima. Ne ne, rozum zde vubec nema sanci. :-). Rozumove budu hodnotit blogy Jiriho Paroubka.
10/10 je možná moc ale, je to dobrá deska. Nepolevující energie. Hardcore rules !!!
Myslel jsem, ze me po Dethmanove komentari nahravka zklame, ale nastesti se stal opak. Comeback Kid jsou zaruka kvalita, bicí zněj skvěle, utopenější vokál nevadí a cely je to takovy o kus hutnejsi nezli drive, super.
pro mě jako fanouška velký zklamání.broadcasting je skvělý,tohle oproti tomu je nuda bez nápadu a zařazení se k tisíci podobnejch.zkoušel sem poslouchat snad desetkrát a zdá se mi to čim dál tim horší
výborná kapela, neviem či na 10/10 - skôr nie, ale je to kvalitka.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Vložit diskusní příspěvek