MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
mne na jeho projektoch vadil vzdy najviac jeho hlasovy prejav
skus aj starsie veci a mozno bude aj srdcovka ;)
dal som sa recenziou nalakat a som vcelku prekvapeny.. srdcovka to asi nebude ale na take to "domace" pocuvanie je to vcelku fajn:)
tie remixy ma tiez az tak nechytaju:( popocuvam este a ohodnotim:)
btw. ten avatar je vazne sexy:D
ono aj preto, ze uprednostil remixy pred skladbami, ktore im sluzili ako podklad a mali byt povodne na albume v normalnej verzii, sa da mozno tusit, co ma zase za lubom :)
"nektery ty rytmy maji jinak docela blizko k minimal tech-housu, a prestoze maji dost prijemnej hrejivej analogovej zvuk, netusil jsem, ze vsechno dela jen na housle."
zajimave prirovnani...tohle me vubec nenapadlo :-)
je to mozny...
to video je skvely, hrozne rad bych ho videl nazivo.. o to vic me ted sere, ze jsem to nedal na WGT 2003, kdyz jsme za boha nemohli najit ten prostor, kde vystupoval (a navic se to tusim i s necim krylo, ovsem pochybuju, ze to mohlo byt lepsi :)
vole :)
s goelrom sme asi viac na slaciky :) a co sa tyka rytmiky, tak mam take tusenie, ze to bude nabuduce hrotit este viac
jo jeste - Donald Crowhurst - dost zajimavej fenomen, uz Matt Elliott (third eye foundation) mel podle nej track a kdyz jsem to videl u Howdena, tak mi to nedalo a vyhledal jsem, co je vubec zac...
ten kontrast mezi zcela vymakanym podvodem (pripravene a zfalsovane detailni deniky) a pritom iracionalni excesy jako nesmyslne rychly udavani postupu, etc...
Jsou sice film a knihy, ale dost by me zajimaly jeho puvodni zapisky, kdy uz zacinal blouznit a pred sebevrazdou si zapisoval vsechno mozny
nektery ty rytmy maji jinak docela blizko k minimal tech-housu, a prestoze maji dost prijemnej hrejivej analogovej zvuk, netusil jsem, ze vsechno dela jen na housle.
dva remixy na konec ale podle me dost o nicem.. a je fakt, ze jako celek album trochu nudi.
ps: klypso - bez urazky, nejvetsi sok jsem mel z tvoji fotky pod clankem :) nejdriv jsem myslel, ze je to nejaka mladsi obdoba Moea ze trech kasparu: http://www.posters.ws/images/392091/three_stooges_moe.jpg
asi ten "hrncovni uces" na zmensene fotce :))
heh, no me to naopak nadchlo, strasne me prekvapilo, jak je na cele desce najednou uprednostnenej rytmus, driv v podstate neexistujici..
ty jeho typicky melodie tam jsou porad, takze pro me naopak po nejake dobe deska, ktera me od nej fakt potesila
a propos long live post romantic empire me pri prvnim poslechu hned nejvic dostala :)
moc pekna recenzura...btw taky radeji starsi desky :-)
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek