Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
mne na jeho projektoch vadil vzdy najviac jeho hlasovy prejav
skus aj starsie veci a mozno bude aj srdcovka ;)
dal som sa recenziou nalakat a som vcelku prekvapeny.. srdcovka to asi nebude ale na take to "domace" pocuvanie je to vcelku fajn:)
tie remixy ma tiez az tak nechytaju:( popocuvam este a ohodnotim:)
btw. ten avatar je vazne sexy:D
ono aj preto, ze uprednostil remixy pred skladbami, ktore im sluzili ako podklad a mali byt povodne na albume v normalnej verzii, sa da mozno tusit, co ma zase za lubom :)
"nektery ty rytmy maji jinak docela blizko k minimal tech-housu, a prestoze maji dost prijemnej hrejivej analogovej zvuk, netusil jsem, ze vsechno dela jen na housle."
zajimave prirovnani...tohle me vubec nenapadlo :-)
je to mozny...
to video je skvely, hrozne rad bych ho videl nazivo.. o to vic me ted sere, ze jsem to nedal na WGT 2003, kdyz jsme za boha nemohli najit ten prostor, kde vystupoval (a navic se to tusim i s necim krylo, ovsem pochybuju, ze to mohlo byt lepsi :)
vole :)
s goelrom sme asi viac na slaciky :) a co sa tyka rytmiky, tak mam take tusenie, ze to bude nabuduce hrotit este viac
jo jeste - Donald Crowhurst - dost zajimavej fenomen, uz Matt Elliott (third eye foundation) mel podle nej track a kdyz jsem to videl u Howdena, tak mi to nedalo a vyhledal jsem, co je vubec zac...
ten kontrast mezi zcela vymakanym podvodem (pripravene a zfalsovane detailni deniky) a pritom iracionalni excesy jako nesmyslne rychly udavani postupu, etc...
Jsou sice film a knihy, ale dost by me zajimaly jeho puvodni zapisky, kdy uz zacinal blouznit a pred sebevrazdou si zapisoval vsechno mozny
nektery ty rytmy maji jinak docela blizko k minimal tech-housu, a prestoze maji dost prijemnej hrejivej analogovej zvuk, netusil jsem, ze vsechno dela jen na housle.
dva remixy na konec ale podle me dost o nicem.. a je fakt, ze jako celek album trochu nudi.
ps: klypso - bez urazky, nejvetsi sok jsem mel z tvoji fotky pod clankem :) nejdriv jsem myslel, ze je to nejaka mladsi obdoba Moea ze trech kasparu: http://www.posters.ws/images/392091/three_stooges_moe.jpg
asi ten "hrncovni uces" na zmensene fotce :))
heh, no me to naopak nadchlo, strasne me prekvapilo, jak je na cele desce najednou uprednostnenej rytmus, driv v podstate neexistujici..
ty jeho typicky melodie tam jsou porad, takze pro me naopak po nejake dobe deska, ktera me od nej fakt potesila
a propos long live post romantic empire me pri prvnim poslechu hned nejvic dostala :)
moc pekna recenzura...btw taky radeji starsi desky :-)
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek