Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RIP Hogath
Hogath z Gorgonea Prima se par dni zpet zasebevrazdil...
https://www.facebook.com/gorgoneaprima/photos/a.138294562908068.26474.110179559052902/2141940359210135/?type=3
WAR FOR WAR
historicky první živé vystoupení War For War:
23.3.2013 DEADLY STORM IN BOŽKOV 7 (Plzeň)
28.-29.6.2013 Hell Fast Attack VII. (Brno)
20.7.2013 ETERNAL HATE FEST vol.11. (Nýrsko)
http://bandzone.cz/warforwar
Jarl
To by se fakt mělo zkusit :-)
To by byl dobrej experiment. Kdyby se hudba OV HELL vydala pod názvem SATOR MARTE, zda by to lidi tolik zajímalo. Zajisté nikoli :-)
Norske pomery
Norsti recenzenti norske kapely hodnoti zvlast podle norskych pomeru, zvlast podle svetovych. (coz jsou napr. japonske pomery, antarkticke pomery nebo gronske pomery)
České poměry
By mě zajímalo jak by desky zněly třeba v německých poměrech nebo francouzských a třeba brazilských. CZ/SK scéna je velmi rozmanitá, je tady spousta kvalitních kapel a samořejmě i méně. Jako na každé scéně. Třaba Sator Marte jsou daleko originálnější a zajíměvší než rádoby "kultovní" uskupení OV HELL - snad nemusím ani psát, kdo za tím stojí. A je to nuda na norské poměry :-)
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek