MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
dreckus: díky za rozbor, o pár rokov sa ozvem ako som na tom :D
klypso: ja zvyknem dať kapelám šancu práve preto, že možno iba nesadol album, prebehnem to postupne
ta diskografia je pomerne rozmanita, takze aj ked ti nejaka doska nedajboze naladovo nesadne, oplati sa skusat dalej :)
malem bych zapomnel na zatracovany burning world, coz je ale hodne vydarena a jemna deska
v navaznosti na ni hned i projekt skin - shame, humility, revenge (sice takrka 100% akusticky, ale naprosto mrazivy peklo - trochu cohen v zombie rozmaru)
prakticky vsechno :)
children of god, soundtracks for the blind, great annihilator,...
pokud jsi flagelant non plus ultra, tak cokoliv stareho - cop, raping a slave a hlavne nejlepsi zivak vsech dob - public castration is a good idea
a jestli te bavi gotickej popik bez toho aby ti gira rval maso nebo dusi, tak ocenis hodne i "kralickovsky duo" - white light from the mouth of infinity (lepsi) a love of life (horsi.. mozna asi nejhorsi radovka swans vubec = porad hodne dobry :)
Fuuha fuuha! Tak som to práve otočil trikrát a som zmrazený. Neskutočné. Čo z diskografie odporučíte Labutej lame?
... odeslal jsem to trochu dřív, než jsem zamýšlel, po Look At Me Go se podívám, dík .)
Já samozřejmě reunion nijak neodsuzuju, na koncertu jsem navíc (asi bohužel) nebyl. Takže chápu, že jsem ochuzen o onen další rozměr. :)
Jen když jsem si desku pouštěl poprvé, automaticky mi naskočilo tohle http://www.youtube.com/watch?v=HFKGpdVb10w a pak už jsem se toho pocitu nemohl zbavit.
tak uz to pocuvam tiez: splna to tu definiciu "a collection of studio outtakes mixed into one track" a bonusoveho CD
viac ako normalny album ma to momentalne nebavi, ale je to pomerne zaujimave :)
ad look at me go: vyborne, bavi me to vic nez radova deska :)
trosku mi to pripomnelo body lovers / body haters, spis o zvukovych plochach, ale vetsinu casu HODNE natlakove
jednoznacne doporucuju
"chtě nechtě v tom pořád hodně slyším The angels of light a myslím si, že by to klidně mohlo vyjít jako jejich nejtvrdší deska"
souhlas. ale asi by tak tezko mohli koncertovat :)
dik + to netvrdim, uvodzovky len preto, ze ten pojem je v suvislosti s povahou Labuti stale trochu - zvlastny :)
pěkné.. jen - na Burning World jsou i nějaké neumírněné písně?)
Já k tomu mám takový ambivalenntí pocit, na jednu stranu mne to baví a nadruhou mne tam některé věci vadí (chtě nechtě v tom pořád hodně slyším The angels of light a myslím si, že by to klidně mohlo vyjít jako jejich nejtvrdší deska).
Btw, slyšel někdo "Look At Me Go" z té 2CD verze? Jaké to je? :)
suhlas s dalasom, ze skoda, ze sa to cele netiahne v duchu No Words / No Thoughts...
inak, ked sa tak zamyslim nad koncertom a porovnanim so jarboe, tak v nom vedu swans :) jarboe bola, bohuzial, prilis metalova, aj ked taktiez dobra
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek