Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dokonale:
https://www.youtube.com/watch?v=_pa-gruFS1Q
Toto sa nemoze opocuvat. Pre objasnenie ideoveho pozadia:
http://ezxhaton.kccricket.net/interview.html
to Sabotteur
jako vies, ze hovno hori?
Nemůžu si pomoct, ale ten obal vypadá jako hořící hovno.
Bez srandy- ono je to skvele!! Je to pocuvatelne od zaciatku do konca a bavi to! Hrozne to bavi! Nie som ziaden fanatik do podobnych veci, ale toto si 10 z 10 zasluzi celkom iste a dllho som nepocul hudbu, ktora skutocne bavi, vtahuje do seba a obohacuje.
mne ty starsi nahravky taky prijdou mnohem pusobivejsi.
ale i tak je tohle zatracene povedena vec.
neviem, mna to zatial nudi, ale zas je pravda, ze som to moc nepocuval, okusim viac :)
Paracletus
Vždy čekám netrpělivě, kdy tito obskurní Francouzi vydají novou věc. Paracletus je výborný, náladotvorný dílo hodný mistrů. Vlivy post rocku mě zaskočili, ale velice příjemně. S každým poslechem si užívám víc jejich umělecký vtáhnutí do temného světa. 10/10
10/10
Vyborne!
sranda... všade je to hodnotenie maximálne... niežeby sa mi to nepáčilo, je to výborné, ale napr. predchodca Fas - Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum a prípadne miníčko Kénôse sa mi pozdávali viac a z tých som bol nadšený, Paracletus možno trošku aj dopláca na to že sa mi dostalo do rúk zároveň z Psychogrotesque a z toho som bezhranične nadšený
Deathspell omega natočili svoje nej. album. Jednoznačně black deska r.2010,. 10/10
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek