MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V jistých věcech si mohli Helloweeni brát z Kiskoho přiklad,ale v těch hudebních ne.Tohle je na mě prostě už moc velkej pop a proto sem po Kepperech na dýně zanevřel až do doby Dark Ride a po nich zase až do Sinerů.
Kiske
Tak přesně ty pocity které Stray píše jsem měl z alba i já. Ovšem na rozdíl od něho se můj názor na album nezměnil do dnes. Podle mě je toto první ukázka zmatenosti kterou Kiske v té době procházel a ze které vlastně do dnes nevybředl a proto je taky tam kde je. To znamená že se z něho přes nepopíratelně vynikající hlasový fond stal jenom interpret který balancuje na neurčitém pomezí popu a rocku a nikdo vlastně netuší o co mu jde. Ani on sám. Naproti tomu Deris který možná nemá až takový rozsah ale má jasno a proto mu to taky už dlouhá léta s Helloween funguje. Ale Kiske neni schopný ani založit vlastní stabilní projekt. No kdo chce kam..
„Weikathovského pidlikání“
:))
tusim prvy Helloween, co som pocul s Walls of Jericho...Mankind bol pre mna dlho nedostizny song.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek