Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám za to, že recku chystal Dalas, přinejmenším si to pochvaloval.
Neprovokuj! Nesmíš jít proti Straně. Kdo se straně postaví, toho přejede! Bez Strany je každej namydlenej! To ví od začátku i podpraporčík Rus.:-)
Zajímavé je, že nevýrazné novinky od Kreyson a Running Wild vyvolávají nekonečné bouřlivé diskuse, a přitom třeba vynikající nové album od Monster Magnet zůstalo zcela bez povšimnutí. Kapela na něm podle mě navázala (jak stylem tak kvalitou) na své nejlepší desky Superjudge, Dopes To Infinity a Powertrip. Tohle je pro mě letos ten skutečný "návrat krále"! :-)
God says no 9/10 Magická psychárna pro krásné vyleštění bambusu.
At sahnu po jakemkoliv albu, tak se vzdy jedna o zazitek. Osobne jsem velmi rad, ze jsem tehle skupine prisel letos na chut.
I s odstupem měsíců výborné album. Předevčírem jsem si zrekapituloval diskografii, zřejmě vedle Powertrip jejich nejlepší věc.
Jirka.Manager - Avenue
"Gods And Punks" je predevsim skladba, ktera vykvete v case. Ze zacatku se me taky zdala slabsi, ale po tech XX poslesich silene narostla.
Navic refren:
I'm a stone jet-fighter with a heart of gold
And I rule this planet from high above
I take what I take because I want what I want
And tonight I'm gonna rock with the gods and punks
Je motto jak sfin.
Nemluve o skvelych kytarach, ktereho doprovazeji.
MM-MM
"Kurevsky vykurveně kurva ne dobrý,ale nejlepší!!!Nejvíc!!!
Magnetisko
Já mám zatím oposlouchaný pouze Powertrip a vždycky si představuju, jak při poslouchání týhle muziky sedím v temným koutě s krabičkou cigaret a lahví whisky :) Je to opravdu hodně o atmosféře a výborných kytarových pasážích. A ty texty... :) Každopádně už doháním ostatní alba.
prumer
V ramci Monster Magnet diskografie prumerna a nevyrazna deska. Jeden song jako druhy a nic co by dokazalo aspon trochu prekvapit. 6/10 za remeslnou zrucnost.
Dopes to Infinity (9/10) a Spine of God (8,5/10) zustavaji neprekonany.
winter78 - [9.12.2010 08:25]
Ja jsem si ty refreny zacal zpivat pri PRVNIM poslechu a druhem opakovani. Tohle jsou super gradujici refreny s velkym R - zadne stupidity.
presne REFRÉNY-RÁNY DO DRŽKY!!!
Cely minuly tyden me MONSTER MAGNET s kompletni discografii dodavali silu k poslechu jedne progresivne experimetujici kapely, kterou bych mel tento tyden zrecenzovat-usil jsem si na sebe bic a MM me s nim triskal.
Jinak hodnotim ostatni alba
Spine Of God (1991) - 8/10
Superjungle (1993) - 9.5/10
Dopes To Infinity (1995) - 9.5/10
Powertrip (1999) - 8.5/10
God Says No (2000) - 7.5/10
Monolithic Baby! (2004) - 8.5/10
4 Way Diablo (2007) - 8/10
Mastermind (2010) - 10/10
God Says No si pomerne tezko udrzuje pozornost (nema v sobe tolik agrese), kazdopadne je nekolik konskych delek pred ostatnimi pokusy jinych kapel.
Keby som refrény začal spievať hneď pri druhom posluchu, tak pri 5-tom by som CD mal prepočúvané až na kosť a prestalo by ma to baviť. No nič, popočúvam a uvidím na koľko mi to vydrží.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Vložit diskusní příspěvek