Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co se vam na blistech nelibi? Nahodou jsou docela fajn, maji svou fazonu, davaji prostor opravdovym exotum, obcas vydaji nejaky velmi zajimavy clanek, jiste Culik a jeho trapne moralizovani a porovnavani s GB je ubohe....
Jezisi to byly doby kdy jsem psal rekace skoro na kazdy clanek od Kotrby, Dolejsiho, Culika a toho pomateneho blazna co tam prezentuje konspiracni teorie o 11 zari.....nebo ten dement co se pripravuje na ropny zlom - respektive na nedostatek ropy tim ze ma nekde sobestacnou usedlost - pestuje plodiny atp.
Vykfet yntelygence
Koukám že Sýs je taková megabulvární a lobotomizovaná verze Alexeje Kusáka...
Na blistech jsou teď i jné články, než jen cancy z wikileaks?:-)
A jeste tady jedna cerstva:
http://www.blisty.cz/2010/12/22/art56266.html
Karel Sýs, Karel Sýs, pamatuji, že při svých toulkách po české klasice (čti Haló Noviny) - kde se loví západní diverzanti,kritizují kapitalistické monopoly a odkrývají imperialistické choutky USA - jsem kdesi toto jméno zaregistroval...
No nic je čas kádrovat:
http://praha.kscm.cz/search.asp?searchText=zem%ECm%EC%F8i%E8
21. Ing. Karel Sýs
věk: 59 let, vedoucí redaktor Obrys – Kmen, Praha
je členem Komunistické strany Čech a Moravy
http://kultura.idnes.cz/videno-deseti-mizerna-novinarina-a-blaboleni-komunistickych-starcu-11y-/literatura.asp?c=A091117_130442_literatura_ob
http://www.halonoviny.cz/articles/view/211460
V listopadu sdružení vydalo memorandum, ve kterém jsou vyhodnoceny negativní stránky působení NATO na mezinárodní scéně, hrubé porušení zakládací smlouvy Aliance z roku 1949, válečné zločiny vojenských jednotek NATO na okupovaných územích (...)
K memorandu se připojily Odborový svaz Čech, Moravy a Slezska, Slovanský výbor ČR, Levicové kluby žen, Klub českého pohraničí, Společnost Julia Fučíka, Společnost česko–kubánského přátelství. Text memoranda podpořily rovněž význačné osobnosti. Například kosmonaut a europoslanec Vladimír Remek, poslanci Miroslav Grebeníček, Alexander Černý a Stanislav Grospič (všichni KSČM), senátorka Marta Bayerová (KSČM), vědecký pracovník Jan Minář, básníci Daniel Strož a Karel Sýs, někdejší předseda Mezinárodního svazu studentstva Josef Skála a další.
Závěr:
Je otázkou jestli od člena KSČM můžeme očekávat korektní "populárně naučnou" literaturu - moje zkušenost praví, že ne a kniha letí do koše.
Motto dnešních dnů:
S okovanou botou vojáka NATO příchází mír, proseprita a dobro! Do každého státu alespoň několik divizí jednotek NATO.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek