MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letošek začal fakt pěkně.
Pici...
tak uz je zostava kompletna... R.I.P. Edward Allan Clarke...
†
...tak nám ta rocková smrt zase sáhla po jednom výborném muzikantovi. Phil už je v éteru, jak by řekl pan Kopferkingl. R.I.P.
RIP Phil :(
Rozhodne Ejsicka, furt stejna mrdka...
Možná řeknu pitomou věc, tak to berte s nadhledem, ale mě je u Motoráků skoro jedno, jakou desku poslouchám. Pořád je to dobrý, pořád je to stejný, pořád mě to baví a je mi putna, jestli je to deska z roku 1911 nebo z roku 2011. Takže je mi jedno, jestli vyšla nová deska, prostě si v případě potřeby pustím nějakou, která je na skladě a ono to bude vždycky dobrý a podobný.
Tohle umí na světě snad jen Motoráci, možná ještě Ejsíčka, ale jinak už jen jazzmani (zase prosím nadhled).
AfterShock je překapivě dobrá nahrávka.
ale ne
naopak, o novém albu se toho dá napsat spousty, ale je nutné hledat jinde. Ne zde, tady se řeší převážně progresivní věci, které hýbou mozky těch největších českých hudebních intelektuálů, tady nemá "obyčejnej rock"n"roll" svoje místo:)) To si už konečně zapamatujte!!:))
Ono se o tom totiž nic moc ani napsat nedá. Prostě je to zase takový ten jejich standard, který je sice o něco lepší než předchůdce, ale ke klasikám jako Ace Of Spades, Orgasmatron, Bastards, Sacrifice nebo 1916 má bohužel dost daleko. V podstatě se jedná o celkem pohodové rockové album a jediné, co mě trochu mrzí je, že Lemmyho zpěv místy působí dost unaveně a letargicky (ale to je možná jen můj dojem).
proč..o tom předchozím albu se tu dost diskutovalo..a teď chcíp pes..fakt nechápu.
čéče, ani moc ne
New album nikoho nezajímá ? :D
U prvého albumu Motorhead stojí za pozornosť cd vydanie s pridaným bonusovým EP Beer Drinkers (samostatne vydanom v roku 1980). Obsahuje skladby Beer Drinkers And Hell Raisers (cover verzia ZZ Top), I´m Your With Doctor (cover John Mayall) a dve vlastné kompozície On Parole a jedinú inštrumentálnu skladbu Motorhead - Instro (na niektorých verziách nazvanú chybne Intro)
cha cha cha,vy jste tak vtipní,hlavně Sraj,cha cha cha,a jeho všeříkající "recenze"
Stray: Budu se snažit to brát jako vtip - tvoje recenze sedí, máme velmi podobný vkus-a dobrá nová fotka :-)
Marigold: Cha, cha - to bylo duchapřítomné...
Overkill/Ace Of Spades - 9.5/10 - skvele kusky!
Bomber/Motorhead - nehodnotim, kedze som ich este do dnes cele nepočul (hanbim sa!)
Iron Fist-7/10 - citelne slabsie, ale stale fajn. Tešim sa na dalšie pecky.
teď
čtu knížku o Lemmym. Taky rozhovor a furt čumím, jak ten 65letej chlápek to má srovnaný v hlavě a ještě je s ním prdel........:))
O Motörhead pište klidně furt... je to největší metal všech dob. Za 20 let se budu chlubit, že jsem žil v době kdy The Lemmy's hráli.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek