Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
k.eighta
Takými podružnosťami sa nezaoberaj, podstatné je, že sú tam Judas Priest, ktorí vládnu!
Cus, pokud se nepletu tak na March or Die Mickey Dee bubnoval skladbu Hellraiser.
Technická ...
Mimochodem, proč je vlevo v panelu jednou diskografie MOTORHEAD a potom i MOTÖRHEAD (včetně pozdějších recenzovaných alb)? Nechcete s tím něco udělat? ;-)
Práve toto obdobie, počnúc Another Perfect Day a končiac Bastards mám úplne najradšej. Ale predsa len, vrchol je iba jeden a tým je nesporne 1916.
více
méně souhlas, ale připojím se. March or Die min. 9,5/10. Spolu s 1916 patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Vžyť je to klenot !!
No, March Or Die bych videl na 7 jako naprosty mozny max. - obe usi a oci zavrene s tim, ze vidim dedictvi 1916 - je to docela mdly a diky tomu to negativni moment prekvapeni nepostrada.
Výborné ohlédnutí, jenom malý protest! Ano 1916 je skutečný klenot v diskografii Motorhead a donutil mě konečně uznat že se jedná o kapelu která stojí na pevných základech ale Strayy to hodnocení MARCH OR DIE jako 7 / 10 a poznámka že se na albu nacházejí vycpávky to mě hanba fackuje za tebe! Jediný rozdíl oproti 1916 vidím v tom že zde už nejde o moment překvapení. Jinak si album drží standart předchozí desky. A HellRaiser v Lemmyho podání, prostě lahůdka kterou Ozzy nedotahuje ani náhodou!
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Vložit diskusní příspěvek