Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten nový Motorhead už jste někdo slyšel ?
Časem doklepnu miničlánkem.
Chybí vám recenze na Motorizer.
Já to vidím zase asi takhle:
Bastards - 9
Sacrifice - 8
Overnight Sensation - 8
Snake Bite Love - 6
We Are Motörhead - 6
A víš že i jo. mohli bysme zajít...
Pepsí, nemáš žízeň?
Já to vidím asi takhle:
Bastards - 6
Sacrifice - 7,5
Overnight Sensation - 8
Snake Bite Love - 5
We Are Motörhead - 6,5
Sacrifice u mě boduje nejvíc
...inu, Lemmy je borec.... Nanho sa malokto chyta...
U mně vede jednoznačně Overnight Sensation...:)
"We Are Motorhead" je super album.
u mna zase: Bastards
We are the motorhead
Overnight sensation
Pro mě v tomto období
1/ We Are Motörhead
2/ Bastards
3/ Overnight Sensation
Z tejto poslednej (a najstabilnejšej) kapitoly Lemmyho bandy u mňa jednoznačne o niekoľko konských dĺžok vyhráva Bastards.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Vložit diskusní příspěvek