OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
THOU SHALT SUFFER - Somnium - zpět na článek
-
Milda
1.4.2004 15:09čemu?
dreckus
1.4.2004 15:07jo a jinak - naprosto příšerná recenze, kdy se pomalu po každé druhé větě musím smát...
dreckus
1.4.2004 15:06hm. asi takhle - snad jediný pokus metlíků "hrát si na klasiku s klávesami", který se opravdu povedl, je Umbersun od Elend (možná taky proto že tam bylo hodně skutečných nástrojů)... tohle je unylé, nudné, ploché, plesnivě-znějící-casio-sound, atd atd.. na druhou stranu je potřeba ocenit aspoň to, že existují ovšem ještě mnohem MNOHEM horší případy a tohle se dá celkem bez úhony "přestát".. jako background k nějaké staré rpg hře by to možná šlo.. jediné, co se mi tam opravdu líbí, jsou ty občasné industriální intermezza, zrychlené/zpomalené pekelné smyčky a podobné momenty, které to dobře "rozbíjejí"..
Jezevec z Doupěte
31.3.2004 21:43nojo, není to špatný. a dokonce i ty starý Thou.. se mi líbí
Sssssss
31.3.2004 20:55konflikt dvou, kteří jsou vlastně jedno
Popisovat tuto hudbu je nemožné a nesmyslné - to se musí slyšet. Důkaz, že opravdu temná hudba nemusí být vůbec tvrdá... Tato hudba dokonale vystihuje konflikt a celistvost zároveň, připomíná až krvelačnou hádku lidí, kteří se ve skutečností fanaticky milují. Prostě diferenciace a integrace současně, chtělo by se módně říct postmoderní étos. Něco, co je neslučitelné a zároveň je to vlastně jeden celek. Takhle to aspoň působí na mě. 10\10
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek