Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
čemu?
jo a jinak - naprosto příšerná recenze, kdy se pomalu po každé druhé větě musím smát...
hm. asi takhle - snad jediný pokus metlíků "hrát si na klasiku s klávesami", který se opravdu povedl, je Umbersun od Elend (možná taky proto že tam bylo hodně skutečných nástrojů)... tohle je unylé, nudné, ploché, plesnivě-znějící-casio-sound, atd atd.. na druhou stranu je potřeba ocenit aspoň to, že existují ovšem ještě mnohem MNOHEM horší případy a tohle se dá celkem bez úhony "přestát".. jako background k nějaké staré rpg hře by to možná šlo.. jediné, co se mi tam opravdu líbí, jsou ty občasné industriální intermezza, zrychlené/zpomalené pekelné smyčky a podobné momenty, které to dobře "rozbíjejí"..
nojo, není to špatný. a dokonce i ty starý Thou.. se mi líbí
konflikt dvou, kteří jsou vlastně jedno
Popisovat tuto hudbu je nemožné a nesmyslné - to se musí slyšet. Důkaz, že opravdu temná hudba nemusí být vůbec tvrdá... Tato hudba dokonale vystihuje konflikt a celistvost zároveň, připomíná až krvelačnou hádku lidí, kteří se ve skutečností fanaticky milují. Prostě diferenciace a integrace současně, chtělo by se módně říct postmoderní étos. Něco, co je neslučitelné a zároveň je to vlastně jeden celek. Takhle to aspoň působí na mě. 10\10
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek