IOTUNN - Kinship
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
čemu?
jo a jinak - naprosto příšerná recenze, kdy se pomalu po každé druhé větě musím smát...
hm. asi takhle - snad jediný pokus metlíků "hrát si na klasiku s klávesami", který se opravdu povedl, je Umbersun od Elend (možná taky proto že tam bylo hodně skutečných nástrojů)... tohle je unylé, nudné, ploché, plesnivě-znějící-casio-sound, atd atd.. na druhou stranu je potřeba ocenit aspoň to, že existují ovšem ještě mnohem MNOHEM horší případy a tohle se dá celkem bez úhony "přestát".. jako background k nějaké staré rpg hře by to možná šlo.. jediné, co se mi tam opravdu líbí, jsou ty občasné industriální intermezza, zrychlené/zpomalené pekelné smyčky a podobné momenty, které to dobře "rozbíjejí"..
nojo, není to špatný. a dokonce i ty starý Thou.. se mi líbí
konflikt dvou, kteří jsou vlastně jedno
Popisovat tuto hudbu je nemožné a nesmyslné - to se musí slyšet. Důkaz, že opravdu temná hudba nemusí být vůbec tvrdá... Tato hudba dokonale vystihuje konflikt a celistvost zároveň, připomíná až krvelačnou hádku lidí, kteří se ve skutečností fanaticky milují. Prostě diferenciace a integrace současně, chtělo by se módně říct postmoderní étos. Něco, co je neslučitelné a zároveň je to vlastně jeden celek. Takhle to aspoň působí na mě. 10\10
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Vložit diskusní příspěvek