THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jo, tenhle rozhovor je památnej, četl jsem ho tedy originál ve Spawn Rebirth - jednak klobouk dolů, že získali do tak malýho zinu rozhovor s Treyem, jednak klobouk dolů za to, že to zvládli v angličtině, to asi nebyla žádná prdel.
Jinak v tom interview je ještě jedna dobrá otázka odpověď, škoda, že si ji Trey před pár lety po sobě znovu nepřečet´. Vystih´ to totiž přesně:
Vidíš nějakej rozdíl mezi tím, co dělal na pódiu Dave a co dělá Steve?
Myslim, že David se choval jako rockstar a v týhle kapele neni místo pro hvězdy. Protože každej v týhle kapele dělá svou část tak, aby se zlepšil celek. Není možné, aby se jeden utápěl ve světlech a ostatní makali někde vzadu. Nemyslim, že úplně dobře representoval kapelu, je víc přízemní.. Víc na porno, piercing a podobný kraviny. Já myslim, že to je jen povrchní, hloupej životní styl.
Je tu jeden problém. Když hrajete v zemi, kde se nemluví anglicky, lidi často vůbec nerozumí textům. Prostě nemůžou pochopit o čem to je.
Vždyť si to můžou přečíst v obalu alba.
No ale když neuměj anglicky?
Tak to je pak těžký. Mám snad psát texty v jejich jazyce?
...celkom zaujimavý rozhovor, ale tieto dve otázky ma dostali :o))) ...dúfam, že to bol žart, lebo inak neviem čo si mám myslieť hehe
Je to sice už 8 let starý,ale i tak musim říct skvělej rozhovor.Když to tak člověk čte,má chuť se k té jeho filozofii života přidat.
Výborný, to je druhý rozhovor s Treyem co jsem četl, první na nějakém anglickém zinu. To o čem tam mluvil mě dovedlo až k okultismu, mystice a ezoterice. Sice se mi nikdy nepovedlo dostat se ke knihám, které Trey doporučuje, ale dostal jsem se k jiným, jejichž učení je velmi podobné. Díky Treyi, jsem ti vděčný za probuzení a od té doby na sobě stále pracuju.
Skvelý rozhovor. Už som to prečítal tretíkrát a je to stále o niečom. :O) Všetky rozhovory s Troyom a Peteom Sndovalom, ktoré som prečítal sú total kvlt.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek