OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
je to dobrý
Je to dost o tom že se necháváme ovlivnit recenzema , nejdřív jsem si to album poslechl a musím říct, že se kněmu rád vracím.Samozřejmě je to ustup z pozic, ale taky se tomu říká přorozený vývoj a nové cesty a podměty.
U mě dobrý nikomu to, ale nenutím.
tak jistě, ale ve srovnání s přeslazeným Catch... jsou to, alespoň podle mě, pořádné tvrďárny :o)
ok, Orph jsem neslyšel tak jsem si možná naběhl... Leitmotif je samozřejmě mnohem tvrdší než ty násleující věci, ale za nějakou extra tvrďárnu to zrovna nepovažuji :)
"Jistě, DREDG nikdy nebyli žádní tvrďáci"
Slyšel někdy autor receneze Orph nebo Leitmotif? Jestli ano, tak jsem přesvědčen, že by tuto větu nemohl napsat :o)
milujem dredg. z diskografie ma najdlhšie držal "the parriah..." ako väčšina, i ja som šokovaný novým albumom. je to v prvom rade nudné. škoda. snáď ďalší album (na ktorý zasa bude treba čakať dva roky) bude zasa normálny dredg. toto nie :-)
zklamání
Jak jsem byl natěšen na nové album Dredg, tak o to víc jsem zklamán. Přiznám se, že mým uším zní nejliběji první dvě "tvrdší" alba Leitmotif a El Ciello, nicméně i zjemnění na Catch without arms a The Pariah ... jsem skousnul, jelikož skladby na těchto dvou CD jsou, i přes větší popovost, nabity skvělými hudebními nápady a každá skladba má svoji zvláštní náladu. Nové CD je svou absolutní absencí výše uvedených atributů pro mne naprostý šok a jen doufám, že se opět kluci americký vrátí příštím CD k původnímu soundu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek