Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
je to dobrý
Je to dost o tom že se necháváme ovlivnit recenzema , nejdřív jsem si to album poslechl a musím říct, že se kněmu rád vracím.Samozřejmě je to ustup z pozic, ale taky se tomu říká přorozený vývoj a nové cesty a podměty.
U mě dobrý nikomu to, ale nenutím.
tak jistě, ale ve srovnání s přeslazeným Catch... jsou to, alespoň podle mě, pořádné tvrďárny :o)
ok, Orph jsem neslyšel tak jsem si možná naběhl... Leitmotif je samozřejmě mnohem tvrdší než ty násleující věci, ale za nějakou extra tvrďárnu to zrovna nepovažuji :)
"Jistě, DREDG nikdy nebyli žádní tvrďáci"
Slyšel někdy autor receneze Orph nebo Leitmotif? Jestli ano, tak jsem přesvědčen, že by tuto větu nemohl napsat :o)
milujem dredg. z diskografie ma najdlhšie držal "the parriah..." ako väčšina, i ja som šokovaný novým albumom. je to v prvom rade nudné. škoda. snáď ďalší album (na ktorý zasa bude treba čakať dva roky) bude zasa normálny dredg. toto nie :-)
zklamání
Jak jsem byl natěšen na nové album Dredg, tak o to víc jsem zklamán. Přiznám se, že mým uším zní nejliběji první dvě "tvrdší" alba Leitmotif a El Ciello, nicméně i zjemnění na Catch without arms a The Pariah ... jsem skousnul, jelikož skladby na těchto dvou CD jsou, i přes větší popovost, nabity skvělými hudebními nápady a každá skladba má svoji zvláštní náladu. Nové CD je svou absolutní absencí výše uvedených atributů pro mne naprostý šok a jen doufám, že se opět kluci americký vrátí příštím CD k původnímu soundu.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek