Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
mne na tomto chyba nejaka vypalovacka typu in the end alebo pretty girls make graves
Ja souhlasim spis Archangelem. Co jsem to slysel pred rokem, tak me to dost nudilo oproti Le Fol, no ale dam tomu jeste sanci.
seventh - [12.5.2011 11:55]
Napr. Le Fol se timto albem, dle me, da srovnavat jenom tezko - novinka je pro me obrovsky rozjeta, svobodna, vitalni, semknuta - a to proste Le Fol neda (vcera jsem ho poslouchal) - tomu bych dal max. 7, ale spise 6,5.
Jsem zvedavej jak budou pokracovat, ale tohle album je jednoduse paradni.
archangel: podle mě je zase o něco lepší právě trojka. Přístupnější a chytlavější, přitom pořád dostatečně promakaná. Ale tohle se dost těžko hodnotí.
mne osobne to oproti le fol prislo nudnejsie a menej chytlave
Precise Melodic Work
Suhlas s autorom. Skvely album, plny skvelych chytlavych , ale neprefabrikovanych refrenov ktore z hlavy len tak skoro nevysumia. Vsetky udy hore!!!:)
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Vložit diskusní příspěvek