Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Illud Divinum Insanus je naprosto perfektní nahrávka! Nechápu to všeobecné odsuzování a kritiku. Novinka je taky více než povedená, ale charisma Vincenta tam prostě není a nebude! Jedinečně lahůdková kombinace je Vincent a Trey!
Já to taky někdy poslouchám a mám to rád, Pain Divine má pořád to mrazivý tremolo atd. atd. Ale dívám se na to prostě jako na svědectví o vývoji death metalu, stejně jako se dívám na ty starý devadesátkový blacky ze Skandinávie a tak.
Kozel: Je mi to jasné. U mě to nicméně funguje jako máloco ještě i dnes. Mám rád i ten susší styl, který třeba Centurian na posledním albu dotáhli do dokonalosti.
Tak aj napr. "Invocation of the Continual One" je výborná, členitá a zapamätateľná vec.
Říkám - pro mě prostě výstavní relikt první půlky devadesátek se vším, co k tomu patří. Kdyby to někdo nahrál dneska, tak se nad tím asi spíš pousměju. Riffy často hrozně prvoplánový, práce s atmosférou nic moc. Ale chápu, že když to vyšlo, působilo to jako zjevení, byl to milník atd.
Covenant je pecka!:)
Když mě ty "hitovky" zas tak neberou. Třeba Covenant uznávám jako špičkový doklad doby, ale vyjít to dnes, byla by to těžce naivní muzika.
Třeba Formulas je také plné hitovek....
no asi nebudem tvoja krvna skupna, mam radsej MA s tuckerom :)
Vám neprídu Rapture, Immortal Rites, Where The Slime Live, Dawn Of The Angry či Prayer Of Hatred chytľavé/zapätateľné? Veď práve v tom bola hlavná sila MA - chaos, brutalita a zapamätateľnosť v jednom.
Přesně. Většinou chytlavost na první poslech rovná se nuda po třetím...
no svata Pravda...vacsinou to co je lahko zapamatatelne ma pod povrchom daku kulehu.
Kdybych chtěl kříšťálovej zvuk a snadno zapamatovatelný skladby, poslouchám Kryštofa a ne Morbid Angel, sorry jako.
no je to prehulene ale az katastrofou by som to nenazval :)
Zvuk katastrofa ale ok..btw, kolko skladieb ste si z toho zapamatali?
Zatím jsem dal jednou, pár skladeb dvakrát, a je to až překvapivě dost dobrý. Víc brutal než jsem čekal, víc disonantní, má to celkem atmosféru. Plus jeden z nejlepších letošních DM zvuků.
zatial som to pocul asi trikrat a je to masakralny vyplach (v najlepsom slova zmysle).
Kingdoms Disdained
Já To dal už dvakrát v autě a připadal si jako by mě někdo zmenšil a strčil do šicího stroje a pak šil jako šílený, kabáty pro celé Peklo. A já tam celou dobu byl, v tom soustrojí a hluk byl to strašný a všechno se to točilo, hejbalo a jezdilo....
tak říkejte... na spotify je zatím jenom jedna skladba
tak kto zacne? :)
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek