Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Illud Divinum Insanus je naprosto perfektní nahrávka! Nechápu to všeobecné odsuzování a kritiku. Novinka je taky více než povedená, ale charisma Vincenta tam prostě není a nebude! Jedinečně lahůdková kombinace je Vincent a Trey!
Já to taky někdy poslouchám a mám to rád, Pain Divine má pořád to mrazivý tremolo atd. atd. Ale dívám se na to prostě jako na svědectví o vývoji death metalu, stejně jako se dívám na ty starý devadesátkový blacky ze Skandinávie a tak.
Kozel: Je mi to jasné. U mě to nicméně funguje jako máloco ještě i dnes. Mám rád i ten susší styl, který třeba Centurian na posledním albu dotáhli do dokonalosti.
Tak aj napr. "Invocation of the Continual One" je výborná, členitá a zapamätateľná vec.
Říkám - pro mě prostě výstavní relikt první půlky devadesátek se vším, co k tomu patří. Kdyby to někdo nahrál dneska, tak se nad tím asi spíš pousměju. Riffy často hrozně prvoplánový, práce s atmosférou nic moc. Ale chápu, že když to vyšlo, působilo to jako zjevení, byl to milník atd.
Covenant je pecka!:)
Když mě ty "hitovky" zas tak neberou. Třeba Covenant uznávám jako špičkový doklad doby, ale vyjít to dnes, byla by to těžce naivní muzika.
Třeba Formulas je také plné hitovek....
no asi nebudem tvoja krvna skupna, mam radsej MA s tuckerom :)
Vám neprídu Rapture, Immortal Rites, Where The Slime Live, Dawn Of The Angry či Prayer Of Hatred chytľavé/zapätateľné? Veď práve v tom bola hlavná sila MA - chaos, brutalita a zapamätateľnosť v jednom.
Přesně. Většinou chytlavost na první poslech rovná se nuda po třetím...
no svata Pravda...vacsinou to co je lahko zapamatatelne ma pod povrchom daku kulehu.
Kdybych chtěl kříšťálovej zvuk a snadno zapamatovatelný skladby, poslouchám Kryštofa a ne Morbid Angel, sorry jako.
no je to prehulene ale az katastrofou by som to nenazval :)
Zvuk katastrofa ale ok..btw, kolko skladieb ste si z toho zapamatali?
Zatím jsem dal jednou, pár skladeb dvakrát, a je to až překvapivě dost dobrý. Víc brutal než jsem čekal, víc disonantní, má to celkem atmosféru. Plus jeden z nejlepších letošních DM zvuků.
zatial som to pocul asi trikrat a je to masakralny vyplach (v najlepsom slova zmysle).
Kingdoms Disdained
Já To dal už dvakrát v autě a připadal si jako by mě někdo zmenšil a strčil do šicího stroje a pak šil jako šílený, kabáty pro celé Peklo. A já tam celou dobu byl, v tom soustrojí a hluk byl to strašný a všechno se to točilo, hejbalo a jezdilo....
tak říkejte... na spotify je zatím jenom jedna skladba
tak kto zacne? :)
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Vložit diskusní příspěvek