À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Illud Divinum Insanus je naprosto perfektní nahrávka! Nechápu to všeobecné odsuzování a kritiku. Novinka je taky více než povedená, ale charisma Vincenta tam prostě není a nebude! Jedinečně lahůdková kombinace je Vincent a Trey!
Já to taky někdy poslouchám a mám to rád, Pain Divine má pořád to mrazivý tremolo atd. atd. Ale dívám se na to prostě jako na svědectví o vývoji death metalu, stejně jako se dívám na ty starý devadesátkový blacky ze Skandinávie a tak.
Kozel: Je mi to jasné. U mě to nicméně funguje jako máloco ještě i dnes. Mám rád i ten susší styl, který třeba Centurian na posledním albu dotáhli do dokonalosti.
Tak aj napr. "Invocation of the Continual One" je výborná, členitá a zapamätateľná vec.
Říkám - pro mě prostě výstavní relikt první půlky devadesátek se vším, co k tomu patří. Kdyby to někdo nahrál dneska, tak se nad tím asi spíš pousměju. Riffy často hrozně prvoplánový, práce s atmosférou nic moc. Ale chápu, že když to vyšlo, působilo to jako zjevení, byl to milník atd.
Covenant je pecka!:)
Když mě ty "hitovky" zas tak neberou. Třeba Covenant uznávám jako špičkový doklad doby, ale vyjít to dnes, byla by to těžce naivní muzika.
Třeba Formulas je také plné hitovek....
no asi nebudem tvoja krvna skupna, mam radsej MA s tuckerom :)
Vám neprídu Rapture, Immortal Rites, Where The Slime Live, Dawn Of The Angry či Prayer Of Hatred chytľavé/zapätateľné? Veď práve v tom bola hlavná sila MA - chaos, brutalita a zapamätateľnosť v jednom.
Přesně. Většinou chytlavost na první poslech rovná se nuda po třetím...
no svata Pravda...vacsinou to co je lahko zapamatatelne ma pod povrchom daku kulehu.
Kdybych chtěl kříšťálovej zvuk a snadno zapamatovatelný skladby, poslouchám Kryštofa a ne Morbid Angel, sorry jako.
no je to prehulene ale az katastrofou by som to nenazval :)
Zvuk katastrofa ale ok..btw, kolko skladieb ste si z toho zapamatali?
Zatím jsem dal jednou, pár skladeb dvakrát, a je to až překvapivě dost dobrý. Víc brutal než jsem čekal, víc disonantní, má to celkem atmosféru. Plus jeden z nejlepších letošních DM zvuků.
zatial som to pocul asi trikrat a je to masakralny vyplach (v najlepsom slova zmysle).
Kingdoms Disdained
Já To dal už dvakrát v autě a připadal si jako by mě někdo zmenšil a strčil do šicího stroje a pak šil jako šílený, kabáty pro celé Peklo. A já tam celou dobu byl, v tom soustrojí a hluk byl to strašný a všechno se to točilo, hejbalo a jezdilo....
tak říkejte... na spotify je zatím jenom jedna skladba
tak kto zacne? :)
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Vložit diskusní příspěvek