MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Desítka jak hrom, neskutečná deska s až hmatatelnou atmosférou. Pamatuju si, že kdysi běžel v TV kratičkej dokument o natáčení, měl jsem ho tehdá nahranej na videu a díval jsem se pořád dokola. Byly tam úryvky I am I a Bridge, kterou zpíval DeGarmo jen tak při kytaře. Tate pak myslím někde prohlásil, že to měl Chris nazpívat i na desku, že to pro něj bylo hodně osobní téma. Vůbec celá tahle deska je hodně osobně laděná, hlavně v porovnání s "globálně" znějícími OM a E. Pořád ještě ne zcela doceněná perla s perfektní dramaturgií. Promised Land je velmi nenásilně a volně pojatá jako svého druhu koncepční album. Ne tak úplně textově, jako hudebně. Zavřete oči a máte film.
Jedinecny album, strhujuce muzikantske vykony, Queensryche v zivotnej forme.
QR
Tahle deska odstartovala mnoho změn, od této doby a od této desky se Queensryche tak trochu pořád mění. Někdo si myslí že tápou a přešlapují na místě (já si to nemyslím). Každopádně, když se podívám na celou jejich diskografii, tak za sebou zanechali pestrý a kvalitní materiál. Myslím, že nikdy nenahráli vyloženě špatnou desku. Nejen Promised Land, ale třeba i Hear In The Now Frontier, nebo Q2K nejsou vůbec špatný, sou jen jiný. Skládám poklonu před Queensryche, nejen za Promised Land.
Skoda, ze skladbu Real World neumiestnili aj na album. Pre mna jeden z vrcholov kariery Q-čka.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek