Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nové skvělé épé
http://jesu.bandcamp.com/album/everyday-i-get-closer-to-the-light-from-which-i-came
Náhodou i Conqueror místy celkem dovede drtit (konkrétně ve Weightless & Horizontal).. tohohle jsem vydržel jen první čtyři tracky, asi to bude na dýl
pp:
Máš pravdu, Conqueror je mnohem více vyzrálejší co se týče kompozice, je písničkovější a odladěnější. Já byl u Jesu zvyklej, že drtí. Ne svojí agresivitou, ale že ti rozmíchá emoce a občas i pohladí. Na prvním albu miluju ty prudký extatický momenty (podobně jako u The Angelic Process), to široký vyznění, kdy tě kytary naprosto obepínaj a ty nemáš kam utéct a ani nechceš. U Conqueror nic takového necítím, jen plytkost. Nic to se mnou nedělá.
Výrazový prostředky - leda to se dle mýho názoru v muzice Jesu zásadněji měnilo.
Conqueror se mi např. víc než debut líbí kvůli jediný věci - skladby jsou vzácně vyrovnaný až do konce, zatímco na debutu po vrcholu ve Walk on water mě to už prostě nudí...
Deadmann: Nezapomněls na Lifeline?
To víš že jo :)
Hejnovran: nj, Conqueror je holt málo metál... a co teprve ty buzíkovský splity, že?
Zase nový ... ááá kto to má stíhať počúvať. Som zvedavý recenzia príjemne navnadila.
souhlas
Conqueror je oproti tomuto hrozná nuda. Ascension, Silver a debut vede, zbytek je jen výplň :)
Black lies je pro mě, po xtým poslechu alba, to nejhezčí,co jsem kdy slyšel. A ten "radikální řez" v cca 1:40 a fatální změna atmosféry, to je k nevydejchání..
Stejně dobrá deska jak Conqueror, snad i lepší
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek