OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
nové skvělé épé
http://jesu.bandcamp.com/album/everyday-i-get-closer-to-the-light-from-which-i-came
Náhodou i Conqueror místy celkem dovede drtit (konkrétně ve Weightless & Horizontal).. tohohle jsem vydržel jen první čtyři tracky, asi to bude na dýl
pp:
Máš pravdu, Conqueror je mnohem více vyzrálejší co se týče kompozice, je písničkovější a odladěnější. Já byl u Jesu zvyklej, že drtí. Ne svojí agresivitou, ale že ti rozmíchá emoce a občas i pohladí. Na prvním albu miluju ty prudký extatický momenty (podobně jako u The Angelic Process), to široký vyznění, kdy tě kytary naprosto obepínaj a ty nemáš kam utéct a ani nechceš. U Conqueror nic takového necítím, jen plytkost. Nic to se mnou nedělá.
Výrazový prostředky - leda to se dle mýho názoru v muzice Jesu zásadněji měnilo.
Conqueror se mi např. víc než debut líbí kvůli jediný věci - skladby jsou vzácně vyrovnaný až do konce, zatímco na debutu po vrcholu ve Walk on water mě to už prostě nudí...
Deadmann: Nezapomněls na Lifeline?
To víš že jo :)
Hejnovran: nj, Conqueror je holt málo metál... a co teprve ty buzíkovský splity, že?
Zase nový ... ááá kto to má stíhať počúvať. Som zvedavý recenzia príjemne navnadila.
souhlas
Conqueror je oproti tomuto hrozná nuda. Ascension, Silver a debut vede, zbytek je jen výplň :)
Black lies je pro mě, po xtým poslechu alba, to nejhezčí,co jsem kdy slyšel. A ten "radikální řez" v cca 1:40 a fatální změna atmosféry, to je k nevydejchání..
Stejně dobrá deska jak Conqueror, snad i lepší
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek