MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hoši, bacha jo - zase odkaz Joy Division... pámbu s náma
Nic, týkalo se to právě live hraní - kluby vs.open-air akce, prostě mě to lehce pobavilo nic víc.
Tahle deska mě zatím moc neba, jdu si dát Cure..
Naathir: Jo? O co šlo? Vždyt si ty recenze můžeš psát sám. :-) U The Horrors se zřejmě potvrdilo tvrzení, jehož jsem velkým stoupencem ( a mnohokrát se mi potvrdilo, že to tak opravdu je), a sice, že kapely produkující spíš abstraktní hudbu, jsou na živo o dost slabší než ty mainstreamově ujasněný, co dělaj songy, písně, fláky a vypalovačky.
oni fakt byli z celého sobotního programu na hlavní stage Colours nejslabší - když teda pominu nějaké odpolední ostravské ska a nepodařený comeback Vltavy
Teď jsem si vpomněl na jistý tvůj příspěvek o vylhané alternativnosti apod., ale co, nebudu tu odtajňovat svazky stb :)
V malém klubu to ale může být dobré.
A pak nekomu/necemu ver...
Na Colours jsem slysel asi 2 skladby - a pak radsi rychle prchal na Prago Union. :)
tohle album mne zatím zoufale nebaví
Já slyšel opak - živě na velkém festivalovém pódiu prej nuda. Zůstali prej jen děti, jinak hromadný únik havířů na jinou scénu.:-)
Prej dost dobrej gig na Colorz ov Ostrava...
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek