MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konečne sa na metalopolise objavilo aj niečo, čo poznám :D a konkrétne ste sa trafili aj do mojej najobľúbenejšej skupiny. V poslednom čase dookola počúvam práve Kill Fuck Die a podľa mňa je to aj asi najlepší album W.A.S.P. hneď po The Crimson Idol. To, čo mal Blackie vtedy v hlave by nechcel mať snáď nikto, keď si vypočuje tento album. V ňom nezaznie snáď ani jedna nedepresívna pesnička (možno práve úvodná Kill Fuck Die, aj keď nedepresívna možno len z pohľadu hudby - text je tématikou presne sa hodiaci k ostatným deviatim skladbám).
Čo sa týka Double Live Assassins, nenormálne skvelý živák, aj keď mňa W.A.S.P. nesklamali jediným albumom. To čo v tých časoch predvádzal Blackie na pódiu bolo síce dosť zvrátené, ale prežíval vtedy asi jeho najhoršie roky života a niekde sa to muselo odzkradliť.
Jo první čtyři alba Waspáků to byli časy. konkretně the last command byl pro mě v základní vojenské službě naprosto zásadní počin který jsem omílal do nekonečna..
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek