Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konečne sa na metalopolise objavilo aj niečo, čo poznám :D a konkrétne ste sa trafili aj do mojej najobľúbenejšej skupiny. V poslednom čase dookola počúvam práve Kill Fuck Die a podľa mňa je to aj asi najlepší album W.A.S.P. hneď po The Crimson Idol. To, čo mal Blackie vtedy v hlave by nechcel mať snáď nikto, keď si vypočuje tento album. V ňom nezaznie snáď ani jedna nedepresívna pesnička (možno práve úvodná Kill Fuck Die, aj keď nedepresívna možno len z pohľadu hudby - text je tématikou presne sa hodiaci k ostatným deviatim skladbám).
Čo sa týka Double Live Assassins, nenormálne skvelý živák, aj keď mňa W.A.S.P. nesklamali jediným albumom. To čo v tých časoch predvádzal Blackie na pódiu bolo síce dosť zvrátené, ale prežíval vtedy asi jeho najhoršie roky života a niekde sa to muselo odzkradliť.
Jo první čtyři alba Waspáků to byli časy. konkretně the last command byl pro mě v základní vojenské službě naprosto zásadní počin který jsem omílal do nekonečna..
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Vložit diskusní příspěvek