THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
dobra recenze
Tento obal mam samozrejme ako wallpaper v mobile a dlho zdobil aj moj PC :) Užas!
to Astennu
Pěkná ikonka. Giger je dobrej...
O,o
Obal je vskutku nádhernej! Okamžitě se pozná, že na tom dělal Wes Benscoter, který několikrát spolupracoval i se (shodou náhod aktuálně recenzovanými) božskými Deceased...
Z těch počítačově vycizelovaných srágor typu Stratovarius, projekty Tolkiho či třeba Nightwish, je jednomu už fakt blbě... Nebo ta nechutná odpornost, která si říká artwork na poslením albu Halforda a mnoho dalších. Není nad klasickou práci.
obal je super, mám doma limitku a stálo to za tie peniaze, inak pre mňa zatiaľ jasné album roku
Mně jsou také Autopsy sympatičtí. Má to tu příjemně chorobnou atmosféru a obal je vskutku luxusní.
ještě
jen tak mimochodem. Ten obal, to je něco úžasnýho.
Ten presah do doomu me u Autopsy vzdycky hrozne bavil a i diky tomu byli hodne originalni, na neopakovatelnou chorobnou placku Mental Funeral nedam dodneska dopustit a porad si to obcas poustim. Nova placka je tez super, takovej navrat ma urcite smysl.
tak
dneska mi děláte jen samou radost pánové. Já sice tohle album hodnotím o hodně víc, ale já jsem starej volezlej metalák a pochcaná džíska. Tohle je správná stará hniloba, chlív a odkazy na prazáklad metalu. Chris Reifert poskytl v srpnovém Sparku rozhovor, stojí to za přečtení. Tahle deska mě taky hodně vzala. Některý songy jdou až do doomu, do starých Sabbathu. Žádný vyumělkovaný zvuky, žádný mašinky. Prostě starej dobrej hnilobnej chlív:)))
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek