MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Myslim cely album :-).
Countdown To Extinction je pre ma to najlepsie co Mustaine a spol vydal.
oprava: Pardon, ten song Countdown mi trochu připomíná Nirvanu - ve slokách nikoliv v refrénu.
Countdown je, je...dá sa vôbec ešte niečo povedať k jednomu z najlepších metalových počinov?
This Was My Life je neuveriteľný song
Zabudnut nesmieme ani na dokonale texty :) Prave na tomto cd podla mna zazival Dave svoj vrchol, ak sa bavime o lyrickej stranke albumu.
If you're fighting to live
It's OK to die!
The answer to your question is...
Welcome to tomorrow!
This was My Life a titulka se mi líbily nejvíc, právě titulní věc (jako jediná) mě z nějakého důvodu a pouze svou melodikou v refrénukterý byl podpořen akustickou kytarou), připoměla tehdy vyšponovanou Nirvanu. Říkal jsem si, že je to zajímavé spestření.
Ked prišla reč na "kondom" To Extinction, tak si mi napadlo, ze som tuto skvelu placku uz velmi dlho nepočul :) Asi to zajtra napravim. Hlavne tie nenapadne jazdy ako Architecture of Aggression, This was My Life (!!!),titulka, Captive Honour (orgazmus!) a Ashes (orgazmus na N´tu), tie doslova prekypuju skvelymi napadmi :) Musela to byt sakra dobra doba !
Myslím, že každá kapela, album, skladba má na svete svojich fanúšikov (Set me free má asi len moju sestru). Ja som s Metlou skončil, nevidím tam už nič iné ako obrovský kolobeh peňazí a dupanie do wah-wah pedálu (ak hudobník nemá progres je to zlé, ale ak má regres je to v riti). A to som ich mal ako malé decko veľmi rád.
Mám tam hrozně překlepů...sorry :-)
Countdown mám hrozně rád, je to pro mě speciální osobní záležitost, protože v té době už jsem znak první čtyři alba, RiP jsem byl nadšem a děsně jsem se těšil na vydání novinky, vyšla byla zas jiná a uplně boží, takže jsem si to všechno co se týkalo jejího vstupu do éteru pořádně užíval...včetně prvního poslechu CD vypůjčeného v CD půjčovně. Takový chvění jaké jsem míval při poslechu novinek v letech 89-92´už dneska nelze vyvolat, neříkám ani tak kvůli kvalitě alb tehdy a ted (i když v tom něco bude), ale je to prostě přesně mé období, když je v tom člověk ponořenej čtvrtým rokem, už leccos zná, má naposloucháno a už se soustředí dost na to co přijde u jeho oblíbenců, nejen že doplňuje katalog znalostí.:-) Countdown je můj special moment v poslechu novinek oblíbené hudby, stejně tak Metla 91´, Slayer 90´, avlastně plno alb z toho období...
Obal Countdown je kultovy ako aj cela doska :) S nostalgiou spominam na prekrasne tričko čo som vlastnil...
Ale jinak si říkám, že kdyby se spojila nejlepší písnička z Needs Hero, s třema čtyřma nejlepšíma ze System, s Washington Is Next a pak s třema nejlepšíma z Endgame, a vyšlo by to loni, tak bych mohl říct, že po jedenácti letech vydal Megadeth slušnou desku.
plně koresponduje s obsahem desky :)
UA je něco děsivého :)
UA obal se mi líbí víc než Endgame a 13, odpovídá více mému komiksovému vnímání rocku.:-))
nj, fotka lebky s logom je kult... Otrasné sú podľa mňa Risk, Cryptic, Hero a UA... Endgame a Th1rte3n oničom ale neurazia.
A vlastně i původní killing je super, prostě fotka lebky, no a? ...nic neřešit, dát tomu logo a jet, METÁLLL!!!:-)
Mě se hrozně líbí i obaly Peace Sells a Countdown.
já bychl řekl, že až na remaster Risk, Rust In Peace a hlavně geniální Youthanasi jsou otřesné všechny :)
Cryptic taky otřes obal, ale ten vyšel v době, když jsem jim byl ještě oddán.:-) Takže jsem koupil, album mě taky nijak nezklamalo, takže proč ne. S Risk se to trochu změnilo, ale jak už jsem řekl... bylo už jen hůř.:-) Jinak System... jestli má být brán jako Mustaineova sólovka tam mu i celkem gratuluju, protože to je to nejlepší co od Risk vydal...mé stížnosti :-)) jsou adresováný zejména United a Hero, a co si budem povídat i Endgame.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek