Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výborná deska fajně se to poslouchá...
tento album som pocul o dost neskor ako vysiel no urcite je rovnako vyborny ako napr. icon, no osobne umieram z gothic!
Oh yeah, kolosální dílo, to je to pravé slovo. Geniální věc, ze které jsem byl v pr... možná několik let. To byly neuvěřitelné časy - Enchantment, The Last Time, Shadowkings nebo I See Your Face, to nejde zapomenout - a nejgeniálnější moment alba nebo možná lidských dějin - sólo v Hallowed Land - zase padám do komatu... když připočítám skvělý obal a dokonalý potisk cédéčka, nevím, co bych ku... ještě měl chtít víc. Jo, přece jen jedna věc, která mi dojem trochu kazí ... když tehdy PL přijeli s turné na DT do Prahy, po předklapelách Misery Loves Co. (ti byli skvělí) a Amorphis (ti mě nikdy nebrali) Nick Holmes zazpíval tak příšerně falešně jako když taháte deset koček za ocas... ale co, to už je pryč, zbyla tahle skvělá deska, zvlášť když od One Second mě PL už přestali bavit...
Podle mě také asi nej album Paradise Lost, ale tak jak uvedl v komentáři Marco je u mě ještě více blíže srdci deska "One Second", která jde v hudebním vývoji kapely ještě dál a určitě správným směrem.
Paradise Lost té doby sršel skvostnými nápady, které budu milovat navždy.
Pekne, album i recka... pro mne posledni album PL, ktere muzu poslouchat cele... misto nasledujici tvorby si radeji pustim nejaky spickovy 'poprock'...
S týmto albumom som v polovici 90´s definitívne prepadol rockovej-metalovej muzike. Krásny cover, nádherná hudba, skvelé výkony hudobníkov, svojské-špecifické poňatie hudby - u mňa ide o osudovú záležitosť, aj keď nasledujúci skvost "One Second" mám možno ešte o trošinku radšej.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Vložit diskusní příspěvek