OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A tak nezdá sa mi, žeby Deadmann nejako zosmiešňoval Visual kei, skôr mu šlo o to nejako zaujímavo a vtipne začať článok aby tunajších čitateľov zaujal ak ich nezaujíma japonská hudba.
Ale samozrejme s tebou súhlasím, že ich hudba je veľmi rozmanitá a aj niektorý popový umelci majú parádny talent a cit pre hudbu. Ja osobne počúvam aj pár tých lepších visual kei kapiel ktoré ... dajme tomu sa vyvinuli počas tvorby + kopec skvelých skladateľov anime soundtrackov.
No
No až na ten začátek je to pěkný článek, ale na začátku, kde se autor vysmívá Visualu (taky je nemusím) to přece není zapotřebí, takhle autor ukazuje spíš svoji malost (nejlépe je srát do cizího hnízda že?Tam nám to nesmrdí). Visiual je prostě takový mainstream, kvalitní muzika se nikdy neukáže sama tu si musí každý najít sám a to platí i u Nipponu a vubec nezáleží jestli mají label u západního či asíjského vydavatele já jsen na své cestě objevil tolik kvalitních a užasných kapel pocházející nejen z Nipponu ale i z Koreje, Vietnamu,Číny,Indonesie tak třeba: Crash, Survive, Grief of War, Heavensdust, Churf of Misery, Kings Evil, United, BurgerKill, Saber Tiger, Anthem, Yaksa, Mahatma, Youthquake no to bych tady mohl psát do nekonečna samo Boris, Mono, Envy nesmí chybět. A že se metalu v Nipponu daří není nic neobvyklého, metal byl od jakživa v nobodobé historii u japonských obyvatel no.1 však také není nad Hard rockové kapely z 80 let viz Seikima, Ezo, Show Ya, Bow Wow atd ty patří prostě k legendám. A kecy jako že je to jiné je absolutní nesmysl, také to většinou papouškují jedinci kteří o asijské hudbě nic neví. A doporučuji autoroví poslechnout si někdy kvalitní japonský pop jako je třeba An Lewis či Namie Amuro, Mika Nakashima nebo pop rock: Kaori Kawamuru, Aikawu Nanase a budeš čučet jací to jsou umělci. Já také nemusím boy kapely či Visual, ale nikdy bych se tomu nesmál proč taky, smějí se jenom děti a hlupáci jo a nesnáíším kastování. Češi holt ještě asi budou muset ujít dlouhou cestu než vyrostou ze své omezenosti a podlézání americe.
...
Ja mám rád hlavne drone doomovú podobu Boris - Absolutego a Altar (mimochodom naľavo v diskografii chýba odkaz, viem že recenzia na altar na metalopolise je), ale z tohtoročných Boris mám najradšej Watin album. Je to opäť niečo úplne iné, svieže. Najmä skladba Attention please - tomu hovorím inteligentný alternatívny pop.
Jediné čo ma štve je, že v booklete je anglický preklad textov a nie fonetický prepis z japončiny. Tomu nechápem. Načo je niekomu dobré počúvať japonské slová a mať iba preklad. Ale to je o angloimperializme v súčasnej hudbe, to by chcelo samostatný článok.
Heh skvelý článok, tento rok to je ozaj bláznivé čo sa týka Boris, mne osobne asi najviac vyhovuje ich tvár z albumu Feedbacker, paradoxom je, že z tohto ročných albumov mi najviac učaroval "New album" :D Veľmi príjemne a pohodovo sa počúva. Vyzdvihol by som ešte song Aileron z Heavy Rocks, ten má skvelú atmošku.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek