NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak v tom případě God bless MTV, když díky němu vznikají věci rádio věci jako poslední 3 alba Machine Head, Trivium, Avenged Sevenfold a další..
MTV? Kedy si naposledy videl MTV? Veď je to samá reality show alebo upútavky na reality show.
Frontman kapely Robb Flynn o albu řekl „MACHINE HEAD nepíšou hudbu pro rádia. Ale sami pro sebe, pro metalisty, kteří se hudbou rádi nechávají unášet. Pro metalisty, pro které je hudba jediným, na čem záleží, pro které je spásou. Pro fanoušky, kteří se budou zajímat o každý detail přebalu, najdou si texty a zapamatují si každičké slovo a na chvíli zapomenou na každodenní život. Pro blázny, kteří chtějí jen pořádně dostat do palice, zahrát si u toho na imaginární kytaru a vyřvat si plíce. Protože přesně od takových lidí ta hudba pochází..“
Tohle mě teda docela pobavilo. Slyšel jsem to několikrát, a mě to přijde, jak kdyby to psali přímo pro MTV.. Už jen čekám až z šuplíku vytáhnou radio edity...
Pro mě nudné a zbytečné album. Moc nechápu, proč je kolem něj takového povyku..
Na to je pozdě, vyrůstal jsem na statku :)
Naathir: Zasadím se o tvé neprodlené přeřazení do farmy. :-)
no, je zajímavé že dnešní MH místy znějí jako Soilwork někdy před pěti lety :-)
Ještě aby Dismember měli zapotřebí obdobně pidlikací buzi-orgie..
Hlavně - k čemu se vracet po deseti letech k debutu? Tohle můžou dělat tak kapely jako Dismember, který docílej stropu asi jenom tím, že na třetí desce zpomalí, zčitelní a daj se víc poslouchat pro lidi co nejsou ortodoxní deathmetalisti, jinak dál nezajdou - nemaj ambice, odvahu, schopnosti...ale u hudebníka, který nahrál tak promakanou, nezamindrákovanou a otevřenou věc jako "The Burning Red" to nechápu. Něco jako když Slayer po "Seasons In The Abyss" nahráli ...návratovku celkem o ničem (Divine).
Through The Ashes Of Empires je jasne najhorší MH, dobrá prvá a posledná skladba, nejak málo nie? Zvyšok jedna obrovská vata, no fuj
Ja som počúval týždeň dozadu všetko v chronologickom poradí, a voľakedy som Supercharger mal aj celkom rád, sú tam dobré skladby, Bulldozer, Crashing around you, Only the Names, Deafening Silence ale niektoré sú tam vážne ... v dnešnej dobe či nálade protivné. Through je myslím trochu vyrovnanejší ale ... musím súhlasiť so Strayom že prvá a posledná skladba nesmierne vyčnievajú a to kazí dojem ostatných. Ale aj v strede sa nájdu skvelé kúsky "In the presence of enemies" alebo "Days turn blue to gray" či bonusová Season Wither.
Neviem prečo sa tak navážate do Straya ale, je to jeho názor myslím, že ho obhájil.
Through mě taky vrátil k Machine Head. Po Supercharger jsem už nic dobrého nečekal. Nicméně, The Burning Red je jediná nu-metalová deska, kterou opravdu uznávám a oceňuji její kvality.
S odstupom času som si prešiel všetky ich albumy a prekvapivo ma znova oslovil práve "Through The Ashes Of Empires". Aj keď v čase "The Blackening" som im ten thrash revival zožral aj s naviakom, práve v roku 2003 našli tú (pre mňa) správnu polohu. Teda, "Burn My Eyes" je kapitola sama o sebe, ten si púšťam často :)
MACHINE HEAD, to je groove, melódia, basový zvuk a gitarové pazvuky/sólička.
ako kazdy ma svoj nazor...ale days turn blue to gray je priemer? ...to snad nie...
cadaver: Asi bych měl dělat v reklamce. Jinak díky.:-) U nové Metallicy a Reeda za pár neděl nashledanou.
Jenom vysvětlím proč "Supercharger" u mě ještě "ano" a "Through The Ashes Of Empires" už "moc ne". Obě alba samozřejmě reprezentujou úplně jiné MH, jiné období, jiný směr, myšlení v danné době... patřím k těm, kterým je jedno jaký směr kapela nabere, podstatné je že si skladby pamatuju, alba kde si skladby nepamatuji ani po desátém poslechu jsou podle toho jak to beru - špatná a nebo průměrná alba. nevim jaký smysl má dělat alba nelíbivá a pro co nejmíň lidí. Žádný, takže...zatímco "Supercharger" považuji za "coolovou" metalovou záležitost, kde jsou nějaké songy naprosto vynikající - "DEAFENING SILENCE", "CRASHING AROUND YOU", "ALL IN YOUR HEAD" doplněné o celou řadu dobrých, pak návrat ke kořenům - "Ashes" nemá pro mě kromě své první a poslední skladby nic, co by se dalo porovnat s průměrem z nu-metalové éry. A to nezastávám ani jedno ze stanovisek - ať si každá kapela hraje co chce, třeba flamengo - pokud složí skvělou skladbu kde budou jen bicí, vokály a trumpeta, nemám s tím problém. Fakt.:-)
to Stray
Tak táto recenzia je vážne pecka, čistá lyrizovaná onania v písanej forme. Takýto brutálny emocionálny výplach nedokáže vyčarovať ani Pošta pre teba a Modré z neba dokopy. A popritom všetkom si z tejto zbastardenej vykrádačky dokázal spraviť rovno album nového milénia, jednoducho geniálne. Túto recenziu bude len veľmi tažké prekonať, ak vôbec a to v dobrom aj v zlom. Stray ty si L.E.G.E.N.D.A!!!!!
Burn my Eyes 9/10
The More Things Change 8,5/10
The Burning Red 6/10
Supercharger 1/10
Through The Ashes Of Empire 8/10
The Blackening 7/10
Unto The Locust 3,5/10
Tak v mých očích je jednoznačně nejzbytečnější Supercharger. Evidentně nevěděli kam jít. Nu-metal uvadal a Flynn začal balancovat na návratové hraně k thrashi. Jenže s Lusterem to ještě nešlo. Ten ho stále nějak stahoval k nu-metalu. Kdyby na tom makal s Demmelem, dopadlo by to určitě jinak. To je samozřejmě pouze můj názor a pocit.
Burn my Eyes 9/10
The More Things Change 8/10
The Burning Red 7/10
Supercharger 6/10
Through The Ashes Of Empire 8/10
The Blackening 10/10
Unto The Locust 9,5/10
Burn My Eyes 8 The More Things Change 7 Burning Red 8 Supercharger 8,5 Hellalive 10 Through The Ashes... 9 The Blackening 10 Unto The Locust 9,5
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek