NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V Košiciach jeden z naj koncertov čo tam bol... klobúk dole, skvelá show.
Boha explosion in the skye to som hladal jak debil a nevedel si spomenúť jak sa to vola. KONECNE :D
Rezi: Pokud se ti líběj PELICAN, tak určitě zkus jejich live DVD After The Ceiling Cracked. Pěkný pokoukáníčko s perfektním zvukem. Jinak sem si vzpomněl, že pokud chceš další typ na post-rock, podívej se sem: http://www.ucto2000.cz/MUZICA/PHP/clanek.php?t=./../TEXTY/c010.txt
IF THESE TREES COULD TALK jsem už zkusil,nezní to špatně,je to takový melancholický...Už ten název kapely to evokuje:-)Pelican mi naproti tomu přijdou právě poměrně robustní-je to daleko přímočařejší než jsem po přečtení diskuse čekal.Jsou dobří.Díky za tipy pánové-dobrý muziky není nikdy dost.
ASIWYFA se hodně blíží Novozelanďani Kerretta.
Rozhodne ak máte FB sa oplatí pridať do tejto skupiny či stránky či ako to nazývate https://www.facebook.com/postrock.instrumental údajne najvačšia komunita post-rockerov, už veľakrát som si tam našiel peknú hudbu.
Tak 65 DOS sou samozřejmě parádní (až teda na poslední desku, to je dost nepovedenej klon PRODIGY), ale nikdy jsem je do škatulky post-rock neházel. 65 hrajou svůj ojedinělej styl. Shelter Red? Název zní hezky, zkusim.
No PELICAN mi neprídu ako vhodné porovnanie k ASIWYFA, akurát v tom, že sú bez spevu. Inak väčšina tvorby uťahané až beda.
urcite stoji za to este spomenut kapelu 65 days of static , ked sa bavite o energickom post-roku, alebo výborných Shelter red
Tak Jakob je ešte utahanejší =D ja to len tak nerozdeľujem preto ma tvoje prirovnanie vôbec nenapadlo a keď sa priznám takto z mžiku ma ani nič také energické bez vokálov nenapadá.
Rezi: Tak vidíš, nakonec přijdeš na chuť i kapelám s předlouhým názvem :-) Jinak Martin napsal správnej typ, IF THESE TREES COULD TALK jsou snad jediní, kteří se kvalitou vyrovnaj ASIWYFA (akorát sehnat nějakou jejich originálku je z nějakýho nepochopitelnýho důvodu nemožný). Ještě samozřejmě Enter od RUSSIAN CIRCLES. Geniální album, kterýmu se později na Station a Geneva bohužel ani nepřiblížili...
Bilbo_Turambar: Právě že PELICAN, EXPLOSIONS IN THE SKY, RED SPARROWES a tuna dalších hrajou spíš ten utahanější klasickej post-rock. To se nedá s ASIWYFA srovnávat, ty hrajou pořádně energickej post. JAKOB neznám, zkusim.
To Cherubian:No právě!:-)Já si vzpomněl,ale nevěděl jsem,kdo a v který diskuzi mě na tohle upozorňoval:-)Měl jsi pravdu-je to totiž super muzika!Palec hore vole,pro tebe a pro ně!:-)
No je ťažko vyberať lebo toho post-rocku sú tony, i keď kvalitný nájst už neni také lahké ako pred rokmi. Ale takéto kapely ... odporúčam
Pelican - City of Echoes určite určite.
Jakob - Solace
a do tretice trebárs Red Sparowes At the soundless Dawn.
Na metalopolise je tu dosť recenzií okrem Jakobu, každý si nájde to svoje :D
Rezi: určite skús IF THESE TREES COULD TALK
Rezi: Hele já ti tuhle partu nedávno v nějaké diskuzi doporučoval a tys to kategoricky odmít. A najednou :-)
Bilbo_Turambar: Jaké další podobné máš na mysli?
Není.Jen jsem dlouhé roky tohle všechno opomíjel a sjížděl všechno možné včetně extrémních žánrů,abych po x letech začal vyhledávat kapely jejichž ústřední snahou je vytvořit skladbu...A nee uřvanej znásilněnej song...:-)A zjistil jsem,že mi muzika takových kapel přináší radost.Holt po čtvrtstoletí poslouchání a hraní punku,hardcore a metalu-jedu spíš fakt směrem do klidných vod...Jestli znáš nějaké další zajímavé kapely-tak písni!Dík!
Rezi toto bolo tvoje prvé stretnutie s takýmto post-rockom ? Lebo je vcelku dosť podobných aj rovnako dobrých vecí ktoré by ťa v tom prípade mohli zaujať.
Skandovanie ich nazvu na koncerte, by bolo značne zaujimave :D
A to podotýkám,že mám averzi ke kapelám s příliš dlouhým názvem,ale tady alespoň jde jen o muziku a žádní technicky mimozemští mlaďáci mě ve řvaných textech nepřesvědčují o tom,jak je tahle planeta v prdeli...:-)Proto ten dlouhej název kapele odpouštím...:-)
Neměl jsem páru o téhle kapele,ale po poslechu musím uznat,že je to velice zajímavé a hlavně dobré.Kapely které hrají dobře a vyrovnávají se zdatně s absencí zpěvu mi opravdu jsou sympatické.Nehledě na to,že mám těch uřvaných spolků z celého světa už po krk...:-)Tohle je paráda!Něco jiného než Scale The Summit,Animals As Leaders a podobně,ale živelné a podmanivé...Fakt zajímavá muzika.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek