OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tenhle živák má spoustu chyb, ale je to JENOM živák :-) Spousta nechtěné srandy ("Riding The Storm") a absence pořádných sborů. Kdo nic nečeká, nebude zklamán. Nejvíc mě ale baví Kašpárkovy proslovy v němčině :-) Ach, ta agresivní němčina....úplně vidím jak je za putíkem vyřvává jiný Germán :-):-):-) eh, mají to v krvi :-):-):-) Konkurovat mu může snad jen Petrozza :-):-)
Uvítal bych nějakou lepší sestatavu. Třeba Schwarzmann s Mottim atd. Jenže tam bude určitě ten poblázněný Peter Jordan a Pichl. Ve studiu možná jen Pichl a napíše Liebetrutha, jenže to byl automat i minule na Rogues En Vogue.
Msitr Vike:
Překlad zní? :-)
Unnnndeuuu uooouy Uooogeeeuuu!
O,o
Kolega Louis smútil zbytočne. RUNNING WILD je po nedávnom rozpade späť a v apríli vydá nový album "Shadowmaker". Zaplaťjollyroger! - dnešní novinka = trapas???
Huráá:-))Bude nový Running Wild. Kolovrátek, který mám hodně rád. Už se těším na automat.
Ach jo ,zeby fraška pokracovala dalej?
Je fakt,že koukat se na to moc nedá.Ale ten playlist,to je lahůdka.
K té chudosti. Těch kapel, které budou pomalu ale jistě usínat, bude více, přecejenom čas se naplňuje. Kdyby každé DVD mělo být nějakou tryznou a vzpomínáním senilních dědků, hladina deprese u každého posluchače by s každým takovým záznamem stoupala. Nene, Running Wild to udělali správně. Udělali to, co dělali celou dobu. Odehráli koncert. A nabídli ho posluchačům. Bez dalších keců.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek