OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tak
keby to
jamey rozdelil do 2 EP - hard & soft ,) bolo by to lepsie kazdy by si vybral svoju salku kavy, takto je to tak 50/50 niektore skladby tlste;) ako napr.'' Enslaved, Dead Or Depraved“ ci uvodna walk this path.. ale niektore z tych ''radioviek'' sa dost rychlo obohrali
V poho Skipi,slovíčkaření já rád čéče:-)
covece, myslim, ze zbytecne slovickaris, ale v pohode, proste jsem tvuj text pochopil jinak, nez je to mysleno :-)
Já jsem nemluvil o komerci-pozorně čti příště.Jen tvrdím,že pokud tahle vlna muziky jede-tak se z toho musí evidentně vytřískat co se dá.Natočit něco,co stejně připomíná tunu Jastovejch bočních projektů je trochu průhledný.A pokud myslíš Lambesise z As I Lay Dying,tak tahle kapela v rámci žánru dávno překročila undergroundovej práh směrem k masový popularitě(i vcelku zasloužený)-záměrně se vyhýbám slovu komerce-takže tvrdit,že tohle album je napěchovaný něčím jiným,než stokrát obehranými věcmi(v rámci Hatebreed či Icepick)včetně pěveckejch partů a já nevím jakejch hostů-je trochu zavádějící...Pro mě totální nuda...Tobě se to líbí-taky okay...
jasta
A me to bavilo, coz by mohlo byt tim, ze jeho domovskou kapelu neposloucham od Perseverance:-) Fakt, je, ze se to hodne rychle obehraje, ale na boční projekt je to uplne OK.
Btw. vycitat jastovi komercni umysl je uplne mimo misu. To by si pozval pro duet Rihannu a ne Lambedise a spol.
Tohle jsem rovnou odložil...Zbytečná deska-ne pro Jastu,který si tu a tam chce asi něco nového vyzkoušet-ale pro řadového posluchače.Při vší úctě a respektu k tomuhle sympaťákovi říkám-bylo by lepší se naplno věnovat Hatebreed a Kingdom Of Sorrow s panem kytaristou Windsteinem...Jenže i tady už mám pocit,že když lidi cálujou a kapela-či členové jedou na vlně a ve správným kursu-tak se točí a točí a vydává a vydává...Tohle je přesně ten případ.Chápu,že je možný,že se pletu a Jamey prostě jen fakt potřebuje dostat svůj workoholismus pod řetěz,ale...dost o tom pochybuju...Nicméně jeho věc-ze mě za tohle ty prachy nedostane a znám minimálně tři,čtyři zarytý fanoušky Hatebreed(kupují desky,jezdí na jejich shows),kteří tohle odbyli s úšklebkem...A to už je co říct...:-)A já mám na to přesně stejnej názor...Naštěstí se může každej svobodně rozhodnout-koupit či ne...A to je asi jediný pozitivum.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek