MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
suche retro, kt. sa hra na nieco viac. chcete retro? siahnite po minulorocnom enslaved.
Pre mňa súboj Damnation vs Heritage vyhráva Damnation. Ale nie je to až taký prúser, celkovo sa to hodí do nálady jesene a keďže nepočúvam tie staré artrockové veci tak to nemám ani s čím porovnávať. A to s tým bubeníkom kvitujem :D
(Klip k Devil's orchard sa mi vôbec nepáči také mecheche bez hlavy päty).
Thorn: "Producent a dramaturg(?) Steven Wilson možno chýba viac, než by sa zdalo."
Podle toho, co jsem zatím slyšel, mohu jen souhlasit.
Arrow překvapil - dám tomu určitě šanci:)
Hooya ...
ok, pohoda :-)
Je tam skoro vsetko, v podstate je to uplne klasicky album opeth, stale tie iste harmonicke postupy, kompozicie nevybocuju z linie poslednych albumov, akurat vynechali deathmetalovy drive , a growl, ale naozaj mam pocit ze tam chybaju nejake tie "silnejsie" motivy , + ten skresleny gitarovy zvuk hmmm, mohli vtom tiez asi viac do 70tich ist
Mayak: asi mě špatně chápeš, ale já budu rád, když to bude bez growlingu, když nebude obsahovat žádný metalový riff..., podstatné pro mě bude, zda mě to bude bavit, či nikoliv :)
Presne nad tym bubenikom som cely cas rozmyslal, ako mlati cinely a uvazuje, ci este stihne nakupit rozky po ceste zo skusobne... :)
Dalas...
...fajn recka :-)
Hooya: Mikael poprvé šlápl vedle, snad příští deskou nalezne opět pevnou půdu pod nohama. A klidně bez growlingu.... heeeh - tak to potom Storm Corrosion nebudeš môcť stráviť asi vôbec - žiadny growling, žiadny metalový riff, žiadna súvislosť s bežnou tvorbou oboch hlavných protagonistov v materských bandoch...
Kontraverzne, inkoherentne ale pomerne stale kvalitne 7,5 bodove album, latka je pre metalove publikum nasadena prilis vysoko, genialna skladba je len jedna a to THE LINES IN MY HAND kde sa predvaza stare jadro Opeth ( Mike+bassak), preco sa druha najlepsia skladba PYRE pri tom mnozstve vaty nachadza iba na limitke je pre mna zahadou ...
Inak ten ich deathmetalovy drummer musel pri nahravani neskutocne trpiet, tipujem ho ako prveho adepta na odchod z kapely po pripadnom komercnom neuspechu HERITAGE.
+1 Shnoff. Pre mňa druhý nepočúvateľný album v rade (a to nie som death-nedajbože-metalista). Zbohom
Ten cover je prisernej...:D
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek