Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to sepulcore:
štefan Schwarzmann. Ten zaskakoval u running wild, či helloween.
to morkai:
Jo. Přiznám se ani po 40 poslechu , prostě si nepamatuju ani celou skladbu.
Bubeník pro polárníky
...já jsem zvědavej, kdo zasedne na bubenickou sesli za Jörga Michaela (po 15 letech). Nějaké nápady? Sestava se pomaloučku rozpadá. Jsem zvědavej, jestli to jednou zabalí i Kotipelto, který má i své sólové aktivity.
Takže kdyby se nesnažili, tak jim dáš 4/10?
to téma Elysium recenze:
Pro mě tato deska nepřináší z hola nic. Hodně často mě to přijde spíše jako jazz stratovarius metal.Písně které nic neřeknou. I deska stratovarius , kde je píseň Maniacal dance, je zajímavá. Bicí linky tvořil timo tollki 3 roky dopředu a nápady a složení písní dodělal podle jeho nálady. A ta deska je chaotická, až má něco do sebe. Elysium je spíše "muzika", ale nudná muzika.Jak tu někdo správně poznamenal, splývá to dohromady. Žádny výrazný hit.Nic.I když mám doma jako fanda Stratovarius original., Protože stará tvorba se mi hodně líbí, tak toto album jsem založil do sbírky.Radši si pustím fenomenální Dreamspace,Destiny, Infinite , ale hlavně Episode. Je i smutný to, že na českých stránkách stratovariusu prozradil timo kotipelto, že příští rok by mohlo bejt live dvd. Ovšem písně z Polaris a Elysium, ty budu přeskakovat. Takžeš ještě hodnocení- 5 bodů z 10 možných- ten jeden bod je za snahu kapely.
pravda, horší než rok 2005 to být nemůže..., ale nechtěl bych je podceňovat.
Ale proč ne ?
Kotiparta je sice už za zenitem, ale poslechnu si rád i tohle album, zvlášť tu megaskladbu. Neohromí ale ani neurazí.
Stratovarius
...osobně jsem s rozjetého vlaku (ovšem se zatáhlou "ruční brzdou") vystoupil na stejnojmeném počinu z roku 2005, který do dnešních dnů prostě "neuposlouchám". Rozhodně zatím nestojí odchod Tolkkiho, ale prostě jsem kapelu tak nějak vypustil. Album mě natolik znechutilo,že jsem je přestal sledovat...
Stratovarius vzdy mali rockovy zaklad. Tolkki je velky fanusik Blackmora, clovek nemusi byt velky hudobny znalec aby to na starych albumoch pocul. Ta jeho gitara bola obrovskym hnacim motorom, a trocha protikladom k tomu co za hudbu v konecnom dosledku produkovali.
Este na Polarise ten feeling celkom bol, ale toto je len obycajny speed, a Stratovarius nikdy neboli obycajni.
Mne sa aj Polaris sluchovo zlial do jedneho celku..snad az na odrhovacku Higher We Go si odtial nic nepamatam.
Tak ako spomina kolega...vidim to tak isto. Polaris bolo pocuvatelne, ale toto ...neviem tomu prist na chut... ale takych kapiel je viac...
Tak nějak už mam Stratovarius plné zuby, přesně jak píše autor recenze Timo neustále kvílí naprosto totožně album od alba. Přestože v devadesátých letech mě tahle kapela uhranula dnes už mě dá práci jenom doposlechnout do konce jejich nová alba! Podobně to ale je i z Rhapsody dnes Fire :-(
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Vložit diskusní příspěvek