OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to sepulcore:
štefan Schwarzmann. Ten zaskakoval u running wild, či helloween.
to morkai:
Jo. Přiznám se ani po 40 poslechu , prostě si nepamatuju ani celou skladbu.
Bubeník pro polárníky
...já jsem zvědavej, kdo zasedne na bubenickou sesli za Jörga Michaela (po 15 letech). Nějaké nápady? Sestava se pomaloučku rozpadá. Jsem zvědavej, jestli to jednou zabalí i Kotipelto, který má i své sólové aktivity.
Takže kdyby se nesnažili, tak jim dáš 4/10?
to téma Elysium recenze:
Pro mě tato deska nepřináší z hola nic. Hodně často mě to přijde spíše jako jazz stratovarius metal.Písně které nic neřeknou. I deska stratovarius , kde je píseň Maniacal dance, je zajímavá. Bicí linky tvořil timo tollki 3 roky dopředu a nápady a složení písní dodělal podle jeho nálady. A ta deska je chaotická, až má něco do sebe. Elysium je spíše "muzika", ale nudná muzika.Jak tu někdo správně poznamenal, splývá to dohromady. Žádny výrazný hit.Nic.I když mám doma jako fanda Stratovarius original., Protože stará tvorba se mi hodně líbí, tak toto album jsem založil do sbírky.Radši si pustím fenomenální Dreamspace,Destiny, Infinite , ale hlavně Episode. Je i smutný to, že na českých stránkách stratovariusu prozradil timo kotipelto, že příští rok by mohlo bejt live dvd. Ovšem písně z Polaris a Elysium, ty budu přeskakovat. Takžeš ještě hodnocení- 5 bodů z 10 možných- ten jeden bod je za snahu kapely.
pravda, horší než rok 2005 to být nemůže..., ale nechtěl bych je podceňovat.
Ale proč ne ?
Kotiparta je sice už za zenitem, ale poslechnu si rád i tohle album, zvlášť tu megaskladbu. Neohromí ale ani neurazí.
Stratovarius
...osobně jsem s rozjetého vlaku (ovšem se zatáhlou "ruční brzdou") vystoupil na stejnojmeném počinu z roku 2005, který do dnešních dnů prostě "neuposlouchám". Rozhodně zatím nestojí odchod Tolkkiho, ale prostě jsem kapelu tak nějak vypustil. Album mě natolik znechutilo,že jsem je přestal sledovat...
Stratovarius vzdy mali rockovy zaklad. Tolkki je velky fanusik Blackmora, clovek nemusi byt velky hudobny znalec aby to na starych albumoch pocul. Ta jeho gitara bola obrovskym hnacim motorom, a trocha protikladom k tomu co za hudbu v konecnom dosledku produkovali.
Este na Polarise ten feeling celkom bol, ale toto je len obycajny speed, a Stratovarius nikdy neboli obycajni.
Mne sa aj Polaris sluchovo zlial do jedneho celku..snad az na odrhovacku Higher We Go si odtial nic nepamatam.
Tak ako spomina kolega...vidim to tak isto. Polaris bolo pocuvatelne, ale toto ...neviem tomu prist na chut... ale takych kapiel je viac...
Tak nějak už mam Stratovarius plné zuby, přesně jak píše autor recenze Timo neustále kvílí naprosto totožně album od alba. Přestože v devadesátých letech mě tahle kapela uhranula dnes už mě dá práci jenom doposlechnout do konce jejich nová alba! Podobně to ale je i z Rhapsody dnes Fire :-(
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek