THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SB-Kicking and sreaming
Tak nový Bach už se přehnal i u mě, Strayovi díky za recenzi a tip. Fakt výborná hudba. Ten kytarista mi svými riffy občas připomene mistra Zakka Wyldea a a pár songů mi Ozzyho hlavně novější tvorbu, evokuje.
Co bych hodnotil lehce negativně je počet songů, 13 písní, byť našlapaných, mi přišlo celkem dost a u desáté věci jsem si říkal, že teď by to už mohlo skončit. Holt mi více sedí kratší stopáž, kterou měly pecky ze sedmdesátek (Rainbow-Rising mělo 6 písní) i osmdesátek, ale je pravda, že až do konce deska poměrně dobře šlape. Dovolím si ještě jednu připomínku - souhlasím, že špička hardrocku posledních let je Iommiho Fused, ale před Bacha bych zařadil ještě nové Voodoo Circle.
Jinak nelze než souhlasit, že se jedná o nadupaný, explozivní materiál s párádními hráčskými výkony a hlavně s neskutečným hlasem mistra pěvce.
to už
je Strayi na samostatnou záložku a sebrané spisy. Každopádně, já čtu Metalopolis halvně kvůli recenzím od Straye, Luise a pak novinkám, ty jsou taky moc dobře udělaný.
Jinak Sebastian mi hraje celý den do uší a už je zapsán na seznamu originálek. Hned za Gorgasm:))) hezky to vyšlo:)))
1-2 recenzie osem rokov, to už je riadny výsledok. Rešpekt. :)
Není to tím, že píšu hodně, udržuju si tempo 1-2 recenze na týden už osmý rok, ale tím, že ostatní píšou málo. :-) Jako franzo-strakovský burcíř jsem však zřejmě tímto způsobem nezabodoval, tak nějak vyklusávám sám.:-)))
Svojský?:-) Ani jsem si nevšiml, ale určitě máš pravdu.
O,o
...a jinak tedy marně hledám v dnešní Strayově recenzi slovní obrat "svojský". Už jsem si na tenhle Strayův trademark nějak zvykl. Apropós: v poslední době mi připadá, že Metalopole má k recenzování jen Straye, ale spíš to bude tím, že desky které mě zajímají recenzuje právě on.
Skid Row
Pětkrát platinová, stejnojmenná deska Skid Row se mi permanentně "válí" v mp3 a celkem často jí proženu sluchovodem. Bach je famózní zpěvák a na téhle fošně co skladba to hit - nemá slabého místa. S jeho sólovkama už nadšením šetřím... Ale pořád je to borec ať hraje v Gilmorových děvčatech nebo ne ;))
jinak
ještě dodatek. Oni i ty Saxon vycházejí ze starého dobrého rocku a rollu. Byfordův hlas mám sice ještě radši, ale i Bach vládne monstrózně:))
nu
já jsem svým založením opravdu "stará pochcaná džíska". Ale nejen death/thrashem živ je člověk, že? Skidrow jsem poslouchával. Jen jsem je nesměl vidět:))) protože ta image, to nejde. Teď už je Sebastian aspoň "trošku" víc chlap:))
Každopádně Bachova nová deska kope. Koneckonců Kicking and Screaming. A má to tu výhodu, že to můžu pustit i v autě, když vezu někoho z práce:))) Jinak ten mladej novej kytarista hraje opravdu zajímavě....
Jsem náhodou na krámu, tak s veškerou poctivostí reaguji. Překvapils mě, že vůbec Bacha reflektuješ, od fanouška SAXON bych čekal jiné zájmy. BACH i ranní SKID ROW to byla riadná dělovica - poslední skutečně VELKÁ americká hairmetalová kapela.
ano
dnes musím s recenzí souhlasit v plném znění (všímáš si Strayi:)))?).
Takhle nějak by se měl hrád heavík. Mě to baví víc než letošní Alice. Takováhle deska je do aut ajak dělaná:)) Starou fordku, mladou starou a dlouhá dálnice........to ve mě nějak tahle deska evokuje:))
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek