OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SB-Kicking and sreaming
Tak nový Bach už se přehnal i u mě, Strayovi díky za recenzi a tip. Fakt výborná hudba. Ten kytarista mi svými riffy občas připomene mistra Zakka Wyldea a a pár songů mi Ozzyho hlavně novější tvorbu, evokuje.
Co bych hodnotil lehce negativně je počet songů, 13 písní, byť našlapaných, mi přišlo celkem dost a u desáté věci jsem si říkal, že teď by to už mohlo skončit. Holt mi více sedí kratší stopáž, kterou měly pecky ze sedmdesátek (Rainbow-Rising mělo 6 písní) i osmdesátek, ale je pravda, že až do konce deska poměrně dobře šlape. Dovolím si ještě jednu připomínku - souhlasím, že špička hardrocku posledních let je Iommiho Fused, ale před Bacha bych zařadil ještě nové Voodoo Circle.
Jinak nelze než souhlasit, že se jedná o nadupaný, explozivní materiál s párádními hráčskými výkony a hlavně s neskutečným hlasem mistra pěvce.
to už
je Strayi na samostatnou záložku a sebrané spisy. Každopádně, já čtu Metalopolis halvně kvůli recenzím od Straye, Luise a pak novinkám, ty jsou taky moc dobře udělaný.
Jinak Sebastian mi hraje celý den do uší a už je zapsán na seznamu originálek. Hned za Gorgasm:))) hezky to vyšlo:)))
1-2 recenzie osem rokov, to už je riadny výsledok. Rešpekt. :)
Není to tím, že píšu hodně, udržuju si tempo 1-2 recenze na týden už osmý rok, ale tím, že ostatní píšou málo. :-) Jako franzo-strakovský burcíř jsem však zřejmě tímto způsobem nezabodoval, tak nějak vyklusávám sám.:-)))
Svojský?:-) Ani jsem si nevšiml, ale určitě máš pravdu.
O,o
...a jinak tedy marně hledám v dnešní Strayově recenzi slovní obrat "svojský". Už jsem si na tenhle Strayův trademark nějak zvykl. Apropós: v poslední době mi připadá, že Metalopole má k recenzování jen Straye, ale spíš to bude tím, že desky které mě zajímají recenzuje právě on.
Skid Row
Pětkrát platinová, stejnojmenná deska Skid Row se mi permanentně "válí" v mp3 a celkem často jí proženu sluchovodem. Bach je famózní zpěvák a na téhle fošně co skladba to hit - nemá slabého místa. S jeho sólovkama už nadšením šetřím... Ale pořád je to borec ať hraje v Gilmorových děvčatech nebo ne ;))
jinak
ještě dodatek. Oni i ty Saxon vycházejí ze starého dobrého rocku a rollu. Byfordův hlas mám sice ještě radši, ale i Bach vládne monstrózně:))
nu
já jsem svým založením opravdu "stará pochcaná džíska". Ale nejen death/thrashem živ je člověk, že? Skidrow jsem poslouchával. Jen jsem je nesměl vidět:))) protože ta image, to nejde. Teď už je Sebastian aspoň "trošku" víc chlap:))
Každopádně Bachova nová deska kope. Koneckonců Kicking and Screaming. A má to tu výhodu, že to můžu pustit i v autě, když vezu někoho z práce:))) Jinak ten mladej novej kytarista hraje opravdu zajímavě....
Jsem náhodou na krámu, tak s veškerou poctivostí reaguji. Překvapils mě, že vůbec Bacha reflektuješ, od fanouška SAXON bych čekal jiné zájmy. BACH i ranní SKID ROW to byla riadná dělovica - poslední skutečně VELKÁ americká hairmetalová kapela.
ano
dnes musím s recenzí souhlasit v plném znění (všímáš si Strayi:)))?).
Takhle nějak by se měl hrád heavík. Mě to baví víc než letošní Alice. Takováhle deska je do aut ajak dělaná:)) Starou fordku, mladou starou a dlouhá dálnice........to ve mě nějak tahle deska evokuje:))
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek