OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
http://www.youtube.com/watch?v=q7u55uJgX2c
Chlapci maju radi Hendrixa, ukazky z novinky zatial zneju na pokracovanie What If...
NDR: Mě je to ostatně také nepříjemné.
Snažit jsem se to nerozněcovat, čiže si to shrňme - vypadám skvěle, ale věnujme se MR.BIG - na tyto příspěvky jsem obzvláště zvědav.
preco to admin nepremaze? aby tu clovek co ho zaujima kapela a jej album nemusel namiesto toho citat buzerantske vyplody o vlasoch
na
Cloonyeho letěj prej hlavně ženský nad 50. Prostě old school jak má bejt:))
Vlasaci uz prskaju :-D
Tak si to tam nedávaj, keď je to nepodstatné!
To je právě ten staromládenecký "George Clooney" look, na to teď prej ženský letěj...
To právě je uplně nahodilé a nepodstatné.
Hlavne treba dať vlasatého Eda na ikonu, to je to hlavné. :)
O dlouhých vlasech si (na rozdíl od minulosti) dneska už myslím své.:-) Takže to opravdu v tomto ohledu nevidím příznivě.
+buchti
to by pak za ním chodily davy kytaristů, aby je něco naučil :))
*r
Mal by si aj háro zapustiť, Staydo. :)
Co máte za problém? Já tak přeci vypadam.
to není
Big Lebowski:)))
Změň si fotku :-D
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek