OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
a jeste poznamku sem: 17.4. budou v navaznosti na Roadburn v prazskym Chapeau Rouge The Poisoned Glass (Stuart + Edgy) https://www.youtube.com/watch?v=cCemYTZqCUc
nejlepší Asva určitě. fajn deska, strašně pozitivní (bez ironie).
toho Pärta, ke kterýmu se Stuart vyloženě přiznává, tam slyším nejvíc (samozřejmě "zprzněnýho" tím, co Stuart doposud dělal) a Tobyho vokál k té sakrální náladě skvěle sedne.
týká se to spíše jednotlivých pasáží než jako celku....a ta podobnost s Antonym byla myšlena čistě po vokální stránce.... Toby mi ho místy neuvěřitelně připomíná
Oblasti, kde operují Coil, nebo Antony? To by mě nikdy nenapadlo, ale každej to asi vnímá jinak. Mně je to něčím hrozně povědomé (myšleno atmosférou), ale nemůžu identifikovat co to je a k čemu bych to přirovnal. Možná právě díky Tobymu z toho trochu cítím atmosféru jako má Stained Glass od Kayo Dot.
A k samotný desce, Birds mi přijde jako neskutečně geniální skladba, ale ten zbytek mne zatím nějak míjí. Ačkoliv vím, že by se mi to mělo líbit, nějak mi ta deska nejde pod kůži. Díky tomu bych si to zatím vůbec netroufl hodnotit.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek