Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to Bystrouš - skvele, konecne fundovany muzykolog v tomto zahnivajucom rybnicku. Najdu sa aj ine texty ?
ahoj Loužo, kdy zas zajdem na pyfko?
Byl jsem včera na Nazareth a už vím co to chce. Větráky! Je to dost jasný. Všechny tyhle malý lokální kapelky maj problém, že nevětraj, tutíž jak voni stojej a v tom progu jak se dost soustředěj na ty sóla, no tak nemužou metat mařenou a právě tohle větráky řešej, protože normálně se postavíš dolu si dáš větrák a jedeš. A jak von fučí, tak ti zvedá mařenu a vypadáč fakt dost drsně rokově. Navíc jak hicuješ těma rifama to pódium dole a voni vařej, tak ty seš v pohodě protože máš větrák. Takže příště v Kainu první otázka, hele ty Jirko Urbane, máš větrák? Ne? Tak my NEHRAJEM. A neni to vůbec diskriminace, protože jak nemáš mařenu, tak máš bradku no a muže ti vlát bradka, nebo třeba ti vlajou kapsáky, to je úplně jedno...co ti vlastně vlaje. Hlavně aby to jako povlávalo. Pak je to rock (i progresivní). A vono je to i dost praktický, protože jak vaříš, tak se ti mařena/brdka/kapsáky nezamotávaj do houslí vod strun a neucpávaj saxík, což je myslim dost důležetý, když chceš vařit fakt profesionálně.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek