OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přijde mi celkem vtipný, že taková State Of Love And Trust se na desku nakonec nedostala, ale většina post-grungerů (to je ale škatulka...) se jí může dívat tak akorát na... (každý doplní dle míry vulgarity sobě vlastní).
Ten
Aspirant na jedno z nej rockových alb všech dob......
Jdu si pustit "Vs.", pro mě z téhle fošny vždy vedla čtveřice songů - "Animal", "Daughter", "Leash" a "Dissident", držely totiž fazónu z "Ten".
Elderly Woman Behind The Counter In A Small Town... zaroven nejlepsi country song ever //:=]
Vynikající deska stejně jako následující Vs. Co takhle výborní Screaming Trees - Sweet Oblivion?
Také sem se k Ten dostal mnohem později, jelikož z tohoto žánru či podobného žánru mě zaujali spíše Alice in Chains a jejich Facelift. Jinak výborné skladby s méně oblíbenými.
Desítka mě zasáhla až dost dlouho po vydání, řekněme pět let, pak ale pořádně. Výčet oblíbených položek by byl soupisem všech skladeb z desky, takže řeknu jen Alive a Black, což jsou pro mne možná dva z desíti nejlepších songů všech dob. Je to strašně, strašně silná hodinovka a jak píše autor, manifest rockové revoluce na začátku devadesátek. Nirvana to, aniž by chtěla, naprosto nakopla, Pearl Jam, aniž by to chtěl, absolutně definoval.
A samozřejmě kostkovaný flanelky:-) Pohoda.
A Even Flow taky jeden z nejlepších rockovejch klipů, ta nálada tam prostě je...
Mám radši Vs., ale samozřejmě naprostý skvost.
vike: Animal? Ale ty nejsi já, takže tipuju právě jinou skladbu než tuhle která tam ční.:-)
Ten
Podle mě se tedy nejedná o vrchol tvorby PJ z důvodu jisté, alespoň v mých uších, kvalitativní rozháranosti. Na jedné straně tu stojí nesmrtelné věci jako Jeremy, Oceans nebo Black, na druhé zaručené koncertní taháky Alive a Even Flow a pak...ten zbytek, například podle mě poměrně zbytečná Why Go. Ale abychom si rozumněli, ani ten zbytek není nějaký průser, řekněme, že je jen více v posadí, o něco méně invenční než ty zmíněné tutovky. Naštěstí je to nakažlivé nadšení spolu se za každých okolností strhujícím Vedderem rozloženo po celé ploše disku. Jejich vrcholy však mají teprve přijít, a to hned s další deskou Vs. a ještě o pár let později s Yield.
Raději Vitalogy. Bude nějákej článek? :)
Realview Mirror?:-)
Svuj uplne nejvic nejlepsi song si ale nechali na nasledujici desku //:=]
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek