THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přijde mi celkem vtipný, že taková State Of Love And Trust se na desku nakonec nedostala, ale většina post-grungerů (to je ale škatulka...) se jí může dívat tak akorát na... (každý doplní dle míry vulgarity sobě vlastní).
Ten
Aspirant na jedno z nej rockových alb všech dob......
Jdu si pustit "Vs.", pro mě z téhle fošny vždy vedla čtveřice songů - "Animal", "Daughter", "Leash" a "Dissident", držely totiž fazónu z "Ten".
Elderly Woman Behind The Counter In A Small Town... zaroven nejlepsi country song ever //:=]
Vynikající deska stejně jako následující Vs. Co takhle výborní Screaming Trees - Sweet Oblivion?
Také sem se k Ten dostal mnohem později, jelikož z tohoto žánru či podobného žánru mě zaujali spíše Alice in Chains a jejich Facelift. Jinak výborné skladby s méně oblíbenými.
Desítka mě zasáhla až dost dlouho po vydání, řekněme pět let, pak ale pořádně. Výčet oblíbených položek by byl soupisem všech skladeb z desky, takže řeknu jen Alive a Black, což jsou pro mne možná dva z desíti nejlepších songů všech dob. Je to strašně, strašně silná hodinovka a jak píše autor, manifest rockové revoluce na začátku devadesátek. Nirvana to, aniž by chtěla, naprosto nakopla, Pearl Jam, aniž by to chtěl, absolutně definoval.
A samozřejmě kostkovaný flanelky:-) Pohoda.
A Even Flow taky jeden z nejlepších rockovejch klipů, ta nálada tam prostě je...
Mám radši Vs., ale samozřejmě naprostý skvost.
vike: Animal? Ale ty nejsi já, takže tipuju právě jinou skladbu než tuhle která tam ční.:-)
Ten
Podle mě se tedy nejedná o vrchol tvorby PJ z důvodu jisté, alespoň v mých uších, kvalitativní rozháranosti. Na jedné straně tu stojí nesmrtelné věci jako Jeremy, Oceans nebo Black, na druhé zaručené koncertní taháky Alive a Even Flow a pak...ten zbytek, například podle mě poměrně zbytečná Why Go. Ale abychom si rozumněli, ani ten zbytek není nějaký průser, řekněme, že je jen více v posadí, o něco méně invenční než ty zmíněné tutovky. Naštěstí je to nakažlivé nadšení spolu se za každých okolností strhujícím Vedderem rozloženo po celé ploše disku. Jejich vrcholy však mají teprve přijít, a to hned s další deskou Vs. a ještě o pár let později s Yield.
Raději Vitalogy. Bude nějákej článek? :)
Realview Mirror?:-)
Svuj uplne nejvic nejlepsi song si ale nechali na nasledujici desku //:=]
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek