Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Naathir, skôr pri Rytmusovi, to je základné slovo bez ktorého sa nezaobíde v nijakom rozhovore alebo videu
Old Hater Band ?
Tak slovo "hater" jsem naposledy četl v dišputaci o Keshe, či nějaké podobné zhovadilosti..coincidence?
To uz aj v metale zacinaju "akne-mani" vytahovat to uchvatne slovo "hateri"???
Dla mna popici album, aspon od kedy maju privlastok of Fire...hateri co nadaju, pre vas odkazujem - lepsie jak pocuvat mrtvych Mayhem alebo srackovskych shitknot :P
Nic prevratneho to nie je, ale je to dobre pocuvatelne. Nechapem, preco tento album vsade zadupaju do zeme...
Jo, je to dobrá deska. Druhá kytara tomu dost prospěla, ať už tam ty syrovější doprovodné linky nahrál kdokoliv. Mimochodem, pěkná recka:)
Mne sa náhodou posledny ROF(L) celkom pozdáva, som ale skôr zvedavý, čo nám Turilli predvedie sólovo :)
Oni hrají rugby?
Tahle teplometnost už ani není nechtěně směšná
Cim vetsi mrdka tim vetsi skladatelsky pretlak?
to este zije?!
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Vložit diskusní příspěvek