OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Paul je typ člověka, co odpovídá na komentáře takřka u všech videí na youtube ( i takovejm těm "Nice songs").. Je to sympaťák a je třeba mu přát jen vše dobré :).. Vůbec těch sympatickejch lidí co má one man projekty je vážně dost a dost, většinou neobjevený :)
Volumes som veru nepočúval nestíham to všetko ale mám to v Exceli v zozname čo mi treba dohnať :D:D:D
A nice s tym podpisom :) To raz budem robiť aj ja :D(a rovno pod podpis aj číslo účtu ak by niekto chcel prispieť nech to má po ruke :D)
Ještě k tomu Paulu W. Když mi přišly ty originálky (objednával sem je přímo z jeho stránky), ta sem čuměl jak péro. Vevnitř bylo ručně dělané poděkování s podpisem. Takže mám originál podpis Paula :-) Tomu říkám úcta.
Aha, hned sem zas o chlup chytřejší :-) No tak to Paul dělá opravdu hodně často a právě to se mi nelíbí. Ale to už sme hodně odbočili, protpže Paul má do djentu a UNEVEN STRUCTURES hodně daleko (myslím stylem, ne kvalitou). Hele psal si, že se ti líběj RED SEAS FIRE, tak si přečti recku na VOLUMES a pak je zkus. Mohlo by se ti to líbit, je to docela náhul. A delší než půl hodiny.
Tak sa hovorí, keď na gitare hráš veľmi rýchlo, technicky s využitím všetkých svojich znalostí (ešte lepšie aj feelingu :D). A to Paul robí teda hodne často. Inač to môže byť chápané ako shreder -> trhači strún :D:D:D
Co je to sakra ten shred?
Speed tam neni, je to shred .)
Paula Wardinghama mám taky obě originálky :-) Ale abych řek pravdu, tak se mi to moc nelíbí. Možná sem divnej ale cejtim tam speed a to není nic pro mě. Zbytečně rychlý...
Paul
na začátek nejlepší Futureshock, neasi :))
Okomentujem ti to sem :D máš to tam pekné aj s väčšinou popísaného súhlasím. Všimol som si záľubu v Chimpovi či Abasim a Cloudclickerovi, poznáš aj Paula Wardinghama ? Na ochutnávku trebárs Ghost in machine song na yt. Však kukni nemáš čo stratiť. =)
Bilbo_Turambar: Tak RED SEAS FIRE je jen EP, takže proto je tak krátké. Ale půl hodinka je myslím v pohodě. Jinak jestli chceš tak se podívej na mojí stránku "www.cherubian.cz". Mám tam recky na pár djentů. Ale nečekej od toho Metalopolis, je tam jenom pár věcí.
DW: CLOUDKICKER je super a je to v pohodě člověk. Psal jsem si s ním pár mailů a dopadlo to tak, že mi za naprosto směšný peníze poslal originálku Beacons a potom i Let Yourself Be Huge :-) A ano, LYBH bylo už předem zamýšlené jako oddych, ale je to dobrý album. Příště už myslím zase přitvrdí.
Trebárs to že niektorý ľudia ten ambient nedávajú vôbec nemôžem pochopiť, čo samozrejme súvisí s tým že každému sa páči niečo iné, ja mám veľmi rád ambient oproti metalu možno aj najradšej a keď zoberem takéto "ambidjentové" veci som v 7 nebi keďže sa hudobníkom darí úspešne kĺbiť dva moje obľúbené žánre, podobný efekt má pre mňa už len nejaký dobrý sludge/post metalík.
Cher
Sithu znám :).. Teď sem se pár tejdnů porochnil v těch Cloudkicker, ovšem LYBH je prostě klasickej post rock nic víc nic míň.
Snad to příště Sharpy zase nakopne :)
Bilbo: tak recenze na album má třeba sputnik, což je vcelku oblíbenej (velkej) zine, tištěný média nečtu, nevím, kdo co jak a jestli.
http://sputnikmusic.com/review/46242/Uneven-Structure-Februus/
Hodnocení uživatelů dává najevo, že pro některý je to útrpná nuda a ty moderní amb smogový pasáže nedávaj :)
Ono hlavne treba tento nový žáner brať v dvoch rôznych merítkach (netuším ako sa to povie v mojej materinskej reči :D:D:D:D:D). Pre nás čo sa tomu venujú navštevujú trebárs got-djent.com alebo sú aktívnejší na youtube je djent žáner zrazu preplnený kopcom mladých interpretov a pár kapiel ktoré niekedy len veľmi ťažko rozlíšiť. Z druhej strany väčšiny metalistov ak sa spýtam na najznámejšie djent kapely tak ich vôbec nepoznajú, aj s Periphery by som len darmo lovil ... takže je to stále veľmi UG žáner, preto sa nedivím, tomu že vela svetových magazínov ich odignorovalo. Vlastne som veľmi rád, že metalopolis je výnimkou.
Ja si ešte musím moje dojmy vyjasniť do konca roka, ale súboj One vs Februus bude veľmi silný, Vildhjarta ma sklamala a Red seas fire je síce skvostné ale krátke dosť.
"Lopaťácká nová vildhjarta"? No tak to jsem opravdu zvědavej, snad to nebude tak hrozný. Do VILDHJARTA jsem právě vkládal před vydáním obou desek větší naděje, takže budu překvapenej, když to nakonec dopadne obráceně. Weightless mě zatím moc nenadchlo. Debut měl duši a atmosféru, ale novinka mi připadá spíš pouze jako muzikantské cvičení bez větší hloubky. Ale třeba se to časem změní. Pokud ti můžu doporučit něco podobného a minimálně stejně dobrého jako debut AAL, stáhni si z got-djentu chlápka co si říká SITHU AYE. Perfektní věc. K tomu undergroundu, možná je dobře že se z UNEVEN STRUCTURE nestala megastar jako třeba z PERIPHERY. Alespoň je neuvidím na každym druhym rohu a nebudu jima přecpanej. Februus je prostě super deska, a to nejen hudebně, ale i obal digipacku se povedl. A druhé, čistě ambientní CD je také dobré.
Asi deska roku, ale jak říkáš, všem to nesedne. Každopádně vybroušenej diamant moderního progu, kam se hrabe lopaťácká nová vildhjarta. O co převyšujou ostatní (i TesseracT) bych řekl, jsou minimálně bicí.
Každopádně tahle deska poměrně prošuměla hudebníma vodama, čili i přes solidní zahraniční recky asi US zůstanou přeci jen v UG.. Škoda, Februus totiž měl ambice je katapultovat mnohem výš a ukazuje, že i v tak přecpanym haló žánru se pořád nacházej věci s obrovskym potenciálem (on už ten line-up docela mluví za sebe). Proti třeba takový Weightless nemám slov :)
Na Februus jsem před prvním poslechem nahlížel trochu s odstupem. Jedni říkali, že je to naprostá bomba a druzí, že je to trapná vykrádačka MESHUGGAH. Takže jsem do nich nevkládal přehnané naděje, abych nebyl zklamán. Jenže hned po prvním seznámení mi bylo jasné, že tohle je pecka. Jestliže jsem myslel, že TESSERACT dlouhou dobu nikdo nepřekoná, tak UNEVEN STRUCTURE se to povedlo, a to minimálně o jednu třídu. Perfektní deska, kde se snoubí progresivně pojatý djent s ambientními plochami a celek pak má neuvěřitelnou atmosféru. Tohle už s MESHUGGAH nemá prakticky nic společného. Na druhou stranu ale chápu ty, kterým to nic neříká. Hlavně časté samplované plochy můžou někoho vyloženě otravovat a čistý zpěv taky každýmu nechutná. Každopádně označovat Februus jako klon MESHUGGAH je hloupost a se slovy jako "nuda" a "neoriginalita" tady pozor. Pro mě zatím nejlepší deska tohoto stylu. Jak někdo napsal na netu: "Tohle album není z tohoto světa". Ještě jsem ale neslyšel VILDHJARTA.
hele věnujte se radši mainstreamu vy vykrádačky, uděláte líp:)
Je to normální vykrádačka Meshuggah. A že to prokládají utahaným emo zpěvem, je jen k smíchu. Recenzente jsi hluchej jak poleno.
Jako prachsprostá kopie Meshuggah mi přišlo jejich vystoupení na letošním Brutal Assaultu. Jediné co se vymykalo bylo občasné použití čistého zpěvu.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek